sobota 21. ledna 2017

Trocha lednové filosofie

Filosofování vyžaduje trochu odvahy, zejména odvahu se splést a uznat, že vlastně nemáte ani tušení. Inspiroval mě Věrčin článek o podzimní filosofii. Člověku se běžně do takových témat moc nechce, protože výsledek je nejasný a to může být poněkud nepříjemné, konfrontovat se s faktem, že nemám pořádek ve vlastních názorech. Jenže.... některé věci nevíme a můžeme tedy mít jen "relativní" pořádek, ne absolutní.

Kolem dvaceti let jsem si uvědomila, že často slýchám pojmy: odsuzování/souzení, póza/pozér, manipulace, hodnota, sebevědomí, a nevím, co ty pojmy znamenají. Ptala jsem se na to jako děcko mámy, ale často jsem slyšela odpověď: udělej si vlastní názor.
Tento postoj je zajímavý. Na jednu stranu vede k pocitu, který přesně vyjádřila paní, kterou jsem potkala na jednom setkání - "Jakoby všichni ostatní věděli něco, co já nevím." Na druhou stranu vede k tomu, že člověk hledá skutečně vlastní interpretaci, které potom nejlépe rozumí on sám.

Co je to hodnota? Bylo to pro mě jen slovo. Hodnoty máme vlastní, se kterými jsme si narodili, pak ty, které nám dala rodina, kultura, společnost, naše nejbližší okolí. K jejich nalezení mně osobně pomáhá otázka: Co je pro mě důležité? Odpovídám si: Studium - moje rodina (máma) mi předala hodnotu, že studium je důležité, protože člověku otevírá cestu k nezávislosti a svobodě ve všech ohledech: v ohledu materiálním, myšlenkovém, sociálním, duchovním a i ve všech těch, které jsem zapomněla vyjmenovat :) Odpovídám si: Partnerství - moje osobní hodnota založená na tom, že skrze druhé poznáváme sebe. Poznat sebe vede ke správným rozhodnutím pro nás osobně. A to potom vede k pocitu, že žijeme život smysluplně, protože my sami víme nejlépe co chceme, tak jsme přišli na svět.
Co je důležité pro Vás?

Co je to sebevědomí? To pro mě bylo něčím naprosto nepřípustným. Sebevědomý člověk je ten nafoukanec, který se chválí a věří si. Správné je nevěřit si... Každá rodina má jiné hodnoty. Věřit si však neznamená být nafoukaný. Znamená to věřit svým instinktům, všímat si svých emocí. Ne, neumíme je vždycky interpretovat. Někdy je interpretujeme špatně. Pokud o nich ale ani nevíme, pak nemáme žádný klíč k tomu, co chceme a co nechceme. Rozčiluje mě tato situace? Proč? Mám v této situaci radost? Super, víc jich do života! Už nejsem otazník, už mám směr. A taky vím, jak si udělat radost.

Co je to odsuzování? Po přečtení knihy Temná stránka hledačů světla jsem se dověděla tuto skutečnost: k odsuzování vede naše vidění světa. Každý z nás má ony hodnoty dané sebou, rodinou, kulturou... a ty definují, co je špatně a co je správně. Zabít - špatně, pomáhat bližním - dobře. Většina z nás se nad těmito dvěma případy nepozastaví. Jsou hluboko zasazeny v naší kultuře a vychází z křesťanství. Co ale ona šedá zóna: Pít alkohol - dobe/špatně? Rozvést se - dobře/špatně? Naše názory se různí. Každá rodina to vidí jinak, někdy i v rámci rodiny se tyto názory velice liší, ve společnosti potom markantně.
Jsou to naše hodnoty, které nás vedou životem, a které z nás dělají ty, kterými jsme. Studuji proto, že je to pro mě vysoká hodnota. Většina z nás ale udělá krok 2 - Kdo nevystudoval je špatný. Tento příklad není zdaleka tak palčivý, jako takové pomáhání lidem. Pomáhat je správné - kdo nepomáhá lidem je špatný člověk. Opravdu?
Jednat podle našich hodnot, rozlišit, co je pro nás špatné a správné v tomto životě, to je usuzování. Usuzování je zcela nezbytný proces pokud nechceme životem plachtit jako uvolněný balonek a jít jen tam, kam nás zanese vítr (nebo třeba sociální tlak). Pokud máme problém akceptovat lidi s jinými hodnotami a považujeme je za horší, než jsme sami, potom odsuzujeme.
Tohle si myslím já. Co si o tom myslíte Vy? :)

sobota 14. ledna 2017

Přivítání roku 2017

Rok se s rokem sešel... :) A 2017 je tu. Zrovna dnes jsem několikrát napsala 2016. Zkrátka, ještě je to nové.
Pro mě osobně se 2017 veze ještě na vlně Opice a velkých změn a akcí.

1) Zapojila jsem se do 31 Days of Yoga Revolution s Adriane ( https://www.youtube.com/user/yogawithadriene ). Adriane už jsme s kamarádkou poznaly, když jsme na podzim cvičily Bedtime Yogu. Jak jsem nedávno zjistila, má také Morning Yogu, Yogu k otevírání čaker, k hubnutí, ke zlepšení spánku... A mimo jiné zahájila rok 2017 s touto Yoga Revolution. Je to asi 30 min cvičení denně. Pokud máte rádi pořádnou mučírnu, potom Yoga Revolution není pro Vás. Je to dost klidné cvičení skvělé na protažení.
Bohužel krátkodobě zázraky také nečiní. Jóga má mimo jiné vést k tomu, že se člověku lépe spí. Nemohu to však potvrdit, zejména ze začátku.

2) Přidala jsem se k akci Rok s Mandalou od Centra Mandala http://www.centrum-mandala.cz/kurzy/rok-s-mandalou . Tato akce spočívá v pravidelném kreslení, meditaci a také v rozšiřování teoretického základu okolo mandal.
Krom tohoto sebepoznávacího kurzu jsem již nyní přihlášená do tří dalších. Nemohu říct, že nejsem nervózní - člověk se obvykle dozví i věci, které nechtěl slyšet. Zároveň se však velice těším, protože vím, že nestagnuji, ale kráčím. A to je velice osvobozující pocit.

3) Rozhodla jsem se udělat si pořádek v osobních věcech - a tentokrát myslím skutečně předměty. Krátce před koncem roku jsem se dověděla o hnutí 90. Podle tohoto hnutí by člověk měl mít pouze 90 věcí, protože to stačí. Osobně jsem nezačala z tak radikálního konce. Objevila jsem blog s článkem, kde blogerka popisuje jak se zhostila challenge mít pouze 100 osobních věcí (http://bemorewithless.com/my-100-thing-challenge/) . Přišel mi dost příčetný: už tím, že odděluje osobní věci a věci do domácnosti.
Udělala jsem svůj osobní výpočet a jen osobních věcí mám přes 200. Udělala jsem také výpočet věcí, které mám opravdu ráda. Těch je pouze 64. Dále mám ještě několik mimořádně praktických věcí, ke kterým nemám vyloženě citový vztah, ale vím, že jsou pro mě velice užitečné. Myslím, že do sta se akorát vcházím.
Považuji ovšem za poněkud barbarské vzít 100 věcí, které mám "navíc" a vyhodit je. Spíše hodlám průběžně snižovat množství věcí a některé věci již nebudu nahrazovat novými. Sama jsem zvědavá, k čemu to povede. Ovšem protože je pro mě zcela reálné to, že se budu ještě opakovaně stěhovat než se někde zabydlím, je výhodné mít věcí spíše méně.

4) Náhodně jsem znovuobjevila kapelu, které jsem kdysi propadla. Je to kapela poněkud kontroverzní, dříve Německá, nyní spíše Americká... Tokio Hotel. Zjistila jsem, že několik mých kamarádech, u kterých se projevuje archetyp Rebel mají tuto kapelu rovněž v lásce. Poslouchala jsem je jako mladší s obrovským nadšením a i dnes obdivuji jejich suverenitu a odvahu jít prostě "do toho".
Frontmana Billa Kaulitze považuji za ENFP Herma. Je to androgynní člověk, v některých etapách své kariéry vypadal více jako žena. Jako NF je rád zcela originální, má rád pozornost, jako Rebel rád šokuje a je to člověk, kterého opravdu nelze zastavit v cestě za jeho snem. Zároveň je to ta romantická duše kapely, která plodí někdy až moc romantické texty.
Jeho bratr Tom je naopak velice "nohama na zemi". Tipuji jej na ENTJ. Bohužel Gustav a Georg i u mě na blogu přijdou zkrátka. Já o nich prostě nic nevím. Jsou to jistě introverti.
Kapela mi připomíná mé vlastní sny a čeho všeho je člověk schopen když opravdu chce.

Jak pro Vás začal 2017? :)

pátek 30. prosince 2016

Ohlédnutí za rokem 2016

Právě dnes mám pracovat na dokončení projektu do předmětu DRIZ. Protože se ve mně v posledních třech letech probudila Vesna, projekt jsem s chutí začala, ale dokončit jej už je úplně jiný kumšt. Objevila jsem na facebooku odkaz na inspirativní článek o roce 2016 (  tpatc.blog.cz ) a rozhodla jsem se, že popustím uzdu také svému rozjímání o roce, který za o něco málo více než 24 hodin bude ten tam. A ještě než skončí, bude hotový jak tento článek, tak můj projekt :)

Rok 2016 začal jednou z nejdrsnějších profesních zkoušek, jakou jsem dosud prošla: diplomovou prací. Protože jsem se profilovala jako velice ambiciózní studentka, volba tématu mé práce nebyla o nic méně ambiciózní. Zároveň jsem zimní semestr, který jsem již mohla na práci pracovat strávila na Erasmu a pracovala jen na teorii. V ČR na mě čekala hromada práce.

Netrvalo dlouho a uvědomila jsem si, k čemu vedou ty moje ambice: téma, kterému jsem se věnovala, bylo částečně mimo můj obor, byl to kotel práce, asi tak 3x tolik než bylo ve skutečnosti potřeba k absolutoriu, a zjistila jsem hroznou věc: že mě to vůbec nebaví. Mikroelektronika mě zaujala v letním semestru prvního ročníku a držela jsem se jí po většinu studia. Bylo to tedy ne příliš povznášející zjištění. Moje pracovní krize se prohlubovala více a více, až jsem konečně na konci dubna práci dokončila a nedlouho potom ve firmě skončila. 

Ačkoli učení se na státnice byl jistě stres, můžu s čistým svědomím říct, že jsem si to užila o hodně více než práci na diplomce. Když jsem SZZ konečně složila, dokončila tím magisterské studium a splnila jsem tak cíl, na kterém jsem pracovala bezmála 13 let (gymnázium+VŠ), velice jsem si oddechla. A tehdy začalo plno změn.

Změny se odehrály zejména na podzim. Ponořila jsem se do osobnostního rozvoje ještě více než předtím. Navštívila jsem několik osobnostních i výtvarných kurzů Centra Mandala ( www.centrum-mandala.cz ). Výrazně jsem rozšířila svou sbírku výtvarných potřeb. Pořídila jsem si ukulele a začala jsem se zase pravidelně věnovat hudbě. Tento směr je pro mě skutečně radostí.

Našla jsem také novou práci. Konečně jsem přičichla zase k programování, a navíc v jazyce Python, který mě už delší dobu zajímal. Jsem tedy spokojená v zásadě ze stejného důvodu, jako u výtvarného a hudebního zaujetí: jdu směrem, kterým chci jít.

Poslední velkou změnou je vývoj v oblasti sportu. Na střední škole jsem v tělocviku trpěla. Na vysoké škole, kde byly sporty volitelné, jsem obvykle mívala dva sporty za semestr. S koncem studia ale tato možnost sportovních kurzů zdarma pomalu mizí a já jsem nucena jít dál. Začala jsem běhat (více méně pravidelně) a cvičit doma jógu podle youtube. Hlavní změnou je moje vlastní organizace těchto aktivit. Je to zajímavá zkušenost. Uběhlo bezmála šest let od doby, co jsem v tělocviku na střední naposledy slyšela: "Nemluvíme a soustředíme se na své tělo!" a zcela bez zaváhání to ignorovala. Nyní jsem snad i poznala, jaké to vlastně je vědomě cvičit a soustředit se na sebe. 

Je to už teď spousta vykládání, ze kterého je jasné, že nejsem tak docela součástí moderní pop kultury mladých, ale jdu ve smyslu staré školy ve šlépějích těch, kteří mají na jednom z prvních míst studium. Letos jsem se nezúčastnila žádných populárních koncertů, módních akcí ani festivalů. Zato jsem strávila rok hledáním povolání, které by mě mohlo skutečně bavit. Pořád je to ve hvězdách. Rok Opice končí a brzy začne rok Kohouta. 

Přeji Vám do nového roku vše nejlepší, hodně moudrosti, klidu, ať jste sami sebou a jste šťastní.

úterý 27. prosince 2016

Tři černé vrány

Letošní rok je rokem velkých změn a inspirace. Protože mám to štěstí a jsem obklopena inspirativními lidmi, přišel ke mně konečně nápad.
Jako malá jsem hrála na flétnu a zpívala. Použití těchto dvou nástrojů zaráz se jaksi vylučuje. Nabízí se naučit se hrát na něco jiného. Ale klavír je velký a drahý, kytara je složitá.... Potom se ale mezi kamarádkami rozšířil tento čtyřstrunný veselý zázrak: ukulele. Jedna z mých kamarádek vyloženě řekla, že si tento nástroj vybrala proto, že je jednodušší než kytara. Mám ráda jednoduché věci a v tuto chvíli můj mozek sepnul. O pár týdnů později jsem se stala hrdou majitelkou ukulele.
Začala jsem hrát někdy v červenci a dlouhou dobu jsem se hře moc nevěnovala. V poslední době jsem ale zatoužila zahrát si na nějakém tom Vánočním večírku a dala jsem se trochu do cvičení. Pořád hraji jako žák první třídy ZUŠ, ale už mám z toho nějaký ten zážitek :)
Protože mě jako Fe člověka velice motivuje vystupování a předávání lidem, rozhodla jsem se publikovat video. Ačkoli k dokonalosti má daleko, snad je aspoň trochu veselé. Já jsem se moc bavila při jeho vytváření a doufám, že mě motivuje publikovat další kousky :) Můj kanál už byl mrtvý trochu dlouho.
Pokud Vás zajímá čím konkuruji naší sousedce, která pravidelně cvičí na klavír kolem šesté ráno, zde to je :) 

středa 5. října 2016

Vztahy a myšlenkové mapy

Myšlenková mapa vytvořená pomocí nástroje dostupného na www.mindomo.com
Nastoupila jsem do doktorského studia a v jednom z kurzů, konkrétně ve Vědeckém publikování, jsem narazila na kreativní metody a mezi nimi na myšlenkové mapy. Příklad myšlenkové mapy vidíte výše.
Myšlenkovou mapu si můžete nakreslit na papír, na tablet, či použít některý z mnoha softwarů dostupných na internetu.
Protože se vztahy velice zabývám, rozhodla jsem se sestavit si myšlenkovou mapu vztahu. Nejprve jsem pracovala na svojí vlastní, ale rozhodla jsem se ji zobecnit. Výsledek je dostupný zde. Jde v zásadě o mapu všech možných věcí, nad kterými je dobré se zamyslet, pokud vztah chci nebo pokud už jej mám. Tato mapa je pouze zkrácenou verzí, takže pokud Vás zaujala, zde si můžete prohlédnout i veškeré podkategorie. Jenom Vás varuji, že je jich opravdu hodně :)
Inspirace, Rodinný model, Hodnoty a Plány do budoucna jsem původně spojila do jedné kategorie nazvané "vize vztahu", ale kategorie byly tak rozsáhlé, že jsem je rozdělila.
Osobnostní typologie a všechny další kategorie po směru hodinových ručiček až po Jazyky lásky by rovněž mohly spadat do kategorie znalosti a klidně by si zasloužily vlastní myšlenkovou mapu. Hodí se i znalosti vnitřních zranění.
Vždycky je dobré prozkoumat sebe, přezkoumat své myšlenky, emoce, a také nechat promluvit vaši intuici v oblasti všech zmíněných okruhů nebo si vytvořit svoji vlastní myšlenkovou mapu! :) veselé hraní!