II. Hudební klipy?

 Pokračování článku o Hudbě, tentokrát z trošku jiného pohledu.

Většina z nás má své hudební miláčky, svoje idoly, oblíbené interprety, interprety, ke kterým má neutrální vztah, interprety, které nemusí a interprety, které nemůže ani slyšet. Jejich výběr je naprosto nahodilý a mnohdy není ani nijak racionální. Mně se odjakživa líbil metal - mám k němu blízko, často v něm najdete fantasy témata, je přitažlivě epický nebo dojemně lyrický, výjimkou nejsou složité propracované instrumentální doprovody a také zpěvačky/zpěváci s naprosto fascinujícími hlasy. Příklad?





Metal poslouchám přinejmenším čtyři roky - prakticky celou dobu, co mám ve svém hudebním výběru opravdovou páteř. A co Tokio Hotel??? Dokud jsem poslouchala metal, nenáviděli mě všichni ti, co poslouchali pop, rock a hip hop. Když jsem ale začala poslouchat Tokio Hotel, začali mě exemplárně nenávidět i všichni ti, co poslouchají metal. Copak bych já, která visím na tom, aby mě okolí mělo rádo, dobrovolně udělala tohle? Já si jen nemůžu pomoct. Oni jsou prostě na stejné notě jako já. Je jim 21, jsou mi věkově blízko, spoustu věcí vidí podobně jako já. A spoustu věcí podobně cítí. Z Phantom Agony od Epicy mi půjde mráz po zádech, z Kneel to the Cross od Agalloch se mi postaví chlupy na rukách, ze Spiders od System of a Down se na koncertě zblázním, ale u Reden a Down on you od Tokio Hotel se budu upřímně smát, u Vergessene Kinder a 1000meere budu brečet. Vidíte v tom nějaký mozek? A neřekla bych, že bych v tom byla sama - tentokrát to myslím obecně, ne jen na Tokio Hotel :-)
Ale lehce se posuneme - a tady začíná část názorů, které jsme prodiskutovaly s Arisskou. Tito lidé, interpreti, celebrity, ti nás v mnohém ovlivňují a inspirují. Vždycky se najdou vyvrhelové (jako já), ale dříve byl mainstream, to, co něco říkalo prakticky každému, v rukou krásných oblíbených populárních milých hvězd, které rozdávaly úsměvy, příjemně zpívaly a měly relativně nevinný projev. Samozřejmě, nebylo tomu tak vždycky - generace Elvise Presleyho - bylo tomu tak ale ještě v relativně nedávné době, před deseti, dvaceti lety. Vlna takovýchto celebrit následovala po hippies, Elvisovi, Freddiem Mercurym a této převratné éře; době lidí, kteří měli zcela otevřený přístup k sexu, drogám, homosexualitě, střídání sexuálních partnerů (ehm, jak to taky s mnohými dopadlo, že...)... možná znáte takový ten krásný pojem "volná láska"... Následovalo ale období prakticky opaku, kdy se spíše propagovaly "slušné" celebrity. Teď se ale vracíme do doby detabuizace a mnohdy se skoro nestačím divit. Sex, homosexualita, fajn, ale co Sado Maso sex? Bondáž? Fetiš? Být otevřený a vyhýbat se pokrytectví je fajn, těm "slušným" celebritám děti taky nedonesl čáp, ale vyloženě fetiš?
A teď se ke slovu dostane věta o ovlivňování a inspiraci. Arisska řekla přibližně toto: "Když nás k tomu, jací jsme, inspirovali ti slušní, milí a oblíbení, jak proboha skončí ti, kterým osobnost formují zrůdnosti, scény s bičíky, upnutými latexovými oblečky, které mají spíše odhalovat, HroBeSo (oblíbená hra našeho chemikáře - Hromadná bestiální soulož) apod., ???" Zjednodušeně bych přešla k tomu, že teď jsme vzácnější my, co koukáme na ty perverzárny, čteme yaoi povídky a yaoi mangu, SM.... a my jsme tou menšinou mimo mainstream. Časem se tento poměr otočí a výjimečným, mimomainstreamovým a tím něčím novým a jiným bude právě ta oblíbenost, přátelé, spořádaný vztah, normální rodina, normální zájmy... Přijde doba, kdy se toto, čemu se většina z nás vysmívá jako nudnému, konvenčnímu, klasickému, stereotypnímu, prostě normálnímu, stane nenormálním. Ale co, až bude normální být perverzní úchyl, co svazuje partnera při sexu koženými pásy, bičuje ho a ještě je z toho totálně odvařejnej?
Problém je ale taky v tom, v jakém věku se tohle k člověku dostane. Každý máme období života, kdy jsme hrozně ovlivnitelní, nemáme z věcí rozum a když je vidíme, zkrátka je přijmeme jako normální. Když nám je třeba kolem deseti let... Dovedete si představit člověka, co si myslí, že sex vypadá takto?



Jasně, později zjistí, že to může být i jinak. Ale hluboko uvnitř má zafixované, že správně je to takto. Upřímně řečeno, mně se líbí písnička, klip, stylizace mi přijde zajímavá, ale vím, že toto je jiné. Že toto není normální tak, jako to, co považujeme za normální teď. Jako ideální muž snů mi nepřipadá podivně ostříhaný svalovec nacpaný v latexu a připoutaný k posteli, která vypadá jako kus nábytku ukradený z koncentráku. Jako většina z lidí, co jsou k sobě upřímní, mám taky svoje úchylky, ale uvědomuju si, že jsou to úchylky. Ale co desetiletá holčička, co momentálně kouká na takový klip, jako já? Až jí bude 18, jak se na tyhle věci bude koukat?
Dalším "překračováním pravidel", opět krásným příkladem Lady GaGa, je stylizace do zrůdy.



Neříkám, že to není zajímavé a nápadité. A neříkám, že se mi to nelíbí. Jen se mi pořád zvedá žaludek z křivení těch ruk, to je nechutnost. Na čem jsme se shodly s Arisskou, to je taky upálení chlápka na konci. Mrtvol už jsme v televizi a filmech viděli tolik, že už se ani tolik nedivíme, ale pořád mi to přijde brutální. Samo o sobě je to zajímavé, ale co když to začneme brát vážně, jako příklad, jako inspiraci? Sama na sobě vidím, jak se nechám ovlivnit. Nikdy se mi nelíbily spony na páscích apod., Bill nosí opravdu krásné spony - jedna mi teď leží v tašce u postele. Bill nafotil photoshoot s bílým vzorovaným tričkem s takovými středně nechutnými obrázky vnitřních orgánů. V koupelně na ramínku mi visí bílé tričko s velkým motýlem, který má podobné barvy a z dálky to Billovo trochu připomíná. Proč jsem vůbec začala s malováním a udržováním nehtů, které mě celý život absolutně nezajímaly a nosila jsem je okousané a krátké? Billovi se líbí hezké ruce... Teď si představte tu holčičku, co nakupuje pouta, biče, latex, provazy, zařizuje si pokoj jako vězeňskou celu, spi v rakvi s nasvaleným úchylem navlčeném v SM oblečku...

Komentáře

  1. Takovou holcicku nevidim uz jen proto, ze by ji to rodice nedovolili a pouta by ji v obchode neprodali, jelikoz by ji do takoveho obchodu vubec nepustili :-D A kdyz jsem u toho, nejsem si jista, jestli jsem se vazne o sexu dovedela z hudebniho klipu. argument jina doba, jiste. protiargument rodicovska kontrola primo v systemu. no nic :-D who cares, anyway, predstava je to zajimava, to staci

    OdpovědětVymazat
  2. Jenže sluní, to máš asi takto: teď ji tam nepustí, jde o to, když bude v našem věku. Mě někdo vyhodit ze sexshopu, udělám jim z toho kůlničku na dříví :-D Že bych tam nešla je věc jedna, ale když už bych tam vlezla... A o věcech, co dělám a rodiče mi to nepovolili ty víš zdaleka nejvíc, takže asi tak...

    OdpovědětVymazat
  3. Srdíčko ( XD ), já si nemyslím, že sex v hudebních videích je problém, protože se odtam děti učí, co dělají maminka s tatínkem. Já myslím, že problém je sadomaso sex, zvlášť v klipech megapopulární zpěvačky, protože ti prostě deformují pohled na to, co je na světě normální...co sama můžu posoudit, tak ty děti nejdou prvotně po klipu, ale po písničce, takže kdyby jim tam hodili obrázek z přebalu alba a přímo ten klip zamkli pod podmínkou nějakýho věku (dejme tomu 12, 14 +), bylo by to o dost lepší :D Když to přijde chvílema hardcore mně, co jsem četla Palác hvězd a viděla Pica, pak tu asi něco není v pořádku :DD (Taky můžu být v nepořádku já, ok, to je taky argument, ale.. :D)

    OdpovědětVymazat
  4. :-D No počkej, ale co když to maminka a tatínek OPRAVDU DĚLAJÍ????? :-D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy