Cinema bizzare (Final Attraction)

Chtěla jsem svůj článek jako už tradičně začít příspěvkem z jiného zdroje, ale bohužel se mi nepodařilo najít nic, co by se mi opravdu líbilo a v čem by nebyly chyby. A obávám se, že by nebylo zrovna fér dát odkaz na autora, opravit chyby a zveřejnit to na svém blogu...
Výsledek je ten, že budu psát pouze to, co si myslím já, za což se omlouvám, objektivní informace si tentokrát budete muset najít někde jinde.

Letos po Advíku přibylo do seznamu mých přátel na facebooku spoustu nových tváří a mnozí z nich jsou fanoušky této kapely. To by mi samo o sobě nejspíš nestačilo, ale především moje dlouholetá kamarádka Deniska, Kagome13 a nevím, co má všechno za přezdívky, tuto kapelu poslouchala a letos, když v létě došla řeč na hudbu, pustila mi jejich video. Nejdřív mi z něj moc nezůstalo, nebylo moc výrazné, obecně bych řekla, že kapela je minimálně ze začátku výrazná spíše vizáží, než hudebním projevem. A jak vypadají, to jsem věděla, takže mě to tolik nešokovalo, a jak už jsem říkala, bylo to po návratu z Advíku. Vedle některých návštěvníků Advíku vypadá tato kapela jako banda sucharů v oblečení, které má účel ZAHALOVAT! WTF? Díky těmto faktorům mě kapela svým zevnějškem nijak nešokovala :-P

O nějakou dobu později, předesílám, že jsem je stále neposlouchala, jen jsem viděla několik obrázků, co posílala Deniska ("Deny, kdo se ti z nich vůbec líbí?" "Yuuuuu!!!!" "A proč?" "No, má fotky v hanbatých časopisech :-D"), jsme s Arisskou měly takové to odpoledne, po kterém vás bolí břicho, protože se přestáváte smát jen když jeden ze dvou odejde na toaletu, a nějak došlo na prohlížení fotek Cinema bizzare. Napočítaly jsme 5 hnusných chlapů. Takže kolik členů má skupina? :-P

Trvalo to asi dva měsíce, než jsem se dostala skutečně k hudbě Cinema bizzare. Některý z mých přátel hodil na facebook jejich písničku, která se mi hrozně zalíbila. Dokonce jsem kvůli ní neposlouchala asi 3 hodiny němčiny v počítačové učebně (pane bože, toto zní jako kdybych někdy poslouchala... většinou ale nemám sluchátka na uších). Písnička se jmenuje How does it feel a pořád je to jedna z mých oblíbených, i když momentálně je trošku zastíněná Forever or never.

Prohlédla jsem si pár jejich videjí a sice mi pořád připadá, že Strifyho účeš připomíná spíš starší paní, která právě odešla z kadeřnického salonu, ale nemůžeme mít všichni stejný vkus. Mně se zdá, že to má málo prostříhané, že má moc rovných vlasů, a je to takové moc souměrné a pravidelné. Vede účes, který nosí Yu, Deniska ho dokonce asi rok nosila. Kiro a Shin se mi vůbec nelíbí. Účesy ani jednoho z nich mi nesednou a netuším proč, ale dospěla jsem k tomu, že být visual kei neznamená jen být tak učesaný a oblečený. Přitom je to logicky nesmysl, když je to především styl oblékání a vlasové módy. Mám jen dojem, že ten člověk musí zkrátka něco vyzařovat. A taky se mi zdá, že většina z nich jsou na visual kei moc chlapi. Nerozumíte mi? Mají hodně mužské rysy. A pokud nejsou zrovna dobře nafocení nebo dobře zabraní, napadá mě při pohledu na ně jen: nepřirozené, nepřirozené, nepřirozené.

No. 1 pro mě je jednoznačně Luminor, který samozřejmě už není členem kapely. Typické. S kapelou zpíval jen 2007-8 a odešel ze zdravotních důvodů, aspoň podle zdrojů, které mi prošly rukama. Mrzet mě to může jak chce, ale víc písniček, fotek ani videjí s ním už zkrátka nebude. Zaujal mě jeho hlas, mimojiné i proto, že znám opravdu málo basů. Na sólovou dráhu se dávají spíše výraznější tenoři či barytoni, takže mě nijak nepřekvapilo, že se Luminor chytil jako druhý zpěvák a klávesista. Od zpěváka na sólové dráze se očekává do jisté míry univerzalita, a u frontmana kapely je to v rocku a popu podobné, a tyto výrazné hluboké hlasy příliš univerzální nebývají. Přitom jsou to často příjemné sametové hlasy s krásnou barvou.

Strify je světlý tenor, který se příjemně poslouchá. Když kapelu srovnám s interpretem, který se přímo nabízí, s Tokio Hotel, TH jsou hudebně mnohem výraznější, mají tvrdší a agresivnější styl. CB jsou proti nim relativně snadno poslouchatelná hudba, která se hodí jako pozadí k práci nebo k chatování, telefonování, ke čtení, a přitom vás neruší. Mně se u Tokio Hotel stává, že se zaposlouchám a vyloženě ztratím nit. Vůbec nevím, co jsem dělala, co mám dělat, co jsem chtěla dělat...

V tomto na poslech příjemnému stylu, který vám nerozhazuje soustředění, se CB podobají Lady Gaga. Já obecně dávám přednost metalu a v okamžiku, kdy se přestanu soustředit, začne mě pop/rocková hudba trošku nudit. Zkrátka nestačí. Je to spíš taková odpočinková záležitost.

Další věcí jsou texty. Řekla bych, že jsou postavené na frázích, které hezky zní. Na jednoduchých rýmech. Že by měly nějakou závratnou hloubku nebo příběh, to ne, ale rozhodně nejsou prázdné. Mají spíše emocionální než epickou hloubku. Na druhou stranu dokáží i bez příběhů navodit úžasnou atmosféru. Když se člověk do hudby CB zaposlouchá, zjistí, že ačkoli je mnohdy dost klidná, nikam nespěchá, do ničeho se nemlátí, přesto je ohromně emotivní.

Pro mě a mně podobné je tu ovšem ještě jeden důležitý faktor. U mikrofonu, s kytarou v ruce, u kláves, u bicích, v hledišti či před obrazovkou je otaku. A je to poznat. Myslím, že síla kapely je částečně i v tom, že když je otaku vidí, říkají si: ti jsou naši. Problém je, že zas tolik otaku není. Proto je kapela relativně neúspěšná ve světovém měřítku a vypadá to, že to v lednu 2010 dokonce zabalila.

Mám dojem, že normálnímu člověku jejich texty, hudba a zaměření nic neříká. Ale to se bohužel nedá nic dělat. Po zkušenostech ze třídy vím, že 65% lidí je za normálních podmínek prakticky nekonvertovatelných. A obávám se, že v této případné konverzi mají pořád větší slovo blízcí kamarádi než vzdálená cizí kapela. A pokud se otaku kamarádům nepodařilo své neotaku kamarády zkonvertovat, nejspíš se to nepodaří ani Cinema bizzare. Sice mě to mrzí, ale zdá se, že se to potvrzuje.
Ještě bych se ráda vrátila k textům, o kterých jsem původně mluvila.

Např. kousek Forever or never:
Send myself to out of space
A better place
Gotta win the human race


Lovesongs:
The curtain's closed
No way home
The nectar of life run dry
These tainted words
Made to hurt
Cut in me with its' knife

Eating my mind
And with each bite
I'm begging "Please Lord, no"

This place is a mess
The one has gone



Nelíbí se vám taky? :-)

Komentáře

  1. ja napocitala pet hnusnych zenskych, kde se stala chyba? :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Blbe :-D Na ně si člověk musí trochu zvyknout. Mně se fakt zdá, že mají hrozně mužský rysy.

    OdpovědětVymazat
  3. Mně teda taky nešokuje, jak vypadají, protože až najednoho jsou oblečení úplně stejně jako ta banda důchodců, kterou potkávám po cestě do školy, když jednou od babičky :D Sekáč rulez XD
    Ale přesvědčila jsi mě, jdu si je poslechnout :D Snad jsou správně emíšto.

    OdpovědětVymazat
  4. Myslíš jako ten důchodce s vlasama od másla, co ho ráno vidíš v zrcadle když jedeš od babičky? :-D
    U mě sítem prošli 3 a jeden není moc můj typ. Ale projít jim trvalo pěkně dlouho.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy