Slova

Pro VAŠE dobro vám doporučuji NEKOPÍROVAT A NESTAHOVAT. Kdo to odevzdá jako svůj rozbor je prostě hloupej, nic jinýho se k tomu říct nedá. 

Autorem básnické sbírky Slova je francouzský básník, scénárista a režisér Jacques Prévert. Žil v letech 1900 – 1977. Po válce se zúčastnil bojů na Blízkém východě v rámci své vojenské služby. Působil jako scénárista, divadelní kritik a textař – psal texty k písním, především k šansonům. Spolupracoval se surrealisty, avšak k surrealistickému hnutí se nepřidal. V díle se inspirovat obyčejnými lidmi a běžnými situacemi.

Krásné rodiny (přeložil Jan Cimický)

Báseň sestává z výčtu jmen panovníků ve francouzské historii pojmenovaných Ludvík a z humorného provokujícího komentáře. Ludvíků bylo celkem 18, Prévert tedy vtipně komentuje:

„Co je to za lidi
Kteří nejsou schopni
Počítat do dvaceti?“

Prévert, Jacques, Jsem jaký jsem, Československý spisovatel, Praha 1983, strana 38

Celá báseň poukazuje na monotónnost jmen v tzv. vyšších rodinách a této monotónnosti se vysmívá. Vysmívá se nedostatku fantazie těchto lidí, přílišnému lpění na titulech a na slavných předcích, jejichž kvalit již potomci vůbec nemusí dosahovat. Poukazuje na setrvačnost, díky které zůstává po generace stále stejné jméno všem potomkům, a zároveň můžeme tušit, že poukazuje i na setrvačnost, která způsobila, že se mnozí z těchto panovníků vůbec dostali na trůn. Díky svému jménu. Díky svým slavným a schopným předkům. Toto ovšem není řečeno explicitně, můžeme se jen domýšlet. Název básně (Krásné rodiny) je ironický až téměř sarkastický.
Báseň je psána volným veršem. Chybí v ní interpunkce. Za číslovkami u jmen panovníků (např. Ludvík XVI) chybí tečky, chybí čárky, najdeme ovšem otazník na konci závěrečného komentáře. Tento otazník v nás vzbuzuje dojem, že s námi autor rozmlouvá a báseň se tak stává osobnější.

Písečné přesypy (přeložila Marie Bieblová)

Písečné přesypy je lyrická milostná báseň. Básník popisuje spící („již moře se odlilo do dáli, v loži písečném se tvoje tělo ve snu vlní“) velmi temperamentní („démoni a divoucí divy Poryvy a odlivy“) ženu, do které je zamilovaný („dvě malé vlnky však zůstaly Démoni a divoucí divy Přílivy a odlivy Dvě malé vlnky a já tonu v nich“;).

Démoni a divoucí divy
Poryvy a odlivy
Již moře se odlilo do dáli
Jsi
jak řasa kterou hladí vítr láskyplný
v loži písečném se tvoje tělo ve snu vlní

Prévert, Jacques, Jsem jaký jsem, Československý spisovatel, Praha 1983, strana 37

Báseň je velmi melodická, připomíná hudební skladbu. V prvních dvou verších se objevuje zvukomalba: „Démoni a divoucí divy Poryvy a odlivy Již moře se odlilo do dáli“. Tyto verše („Démoni a divoucí divy…“) se v básni celkem třikrát opakují a tvoří tak refrén. Poněkud netradičně se báseň rýmuje. Opět chybí interpunkce, až na samém závěru je tečka („Dvě malé vlnky a já tonu v nich.“). Báseň díky tomu působí více jako celek.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy