You are lost, You can never go home

V poslední době mi Glum tak nějak poskakuje a šišlá někde v pozadí v hlavě... (Netřeba volat odbornou pomoc, v překladu do běžné mluvy to znamená, že jsem o něm jednou cestou domů šalinou přemýšlela.) Upřímně doufám, že navenek to není moc vidět :-D Hodně o jeho úloze přemýšlím a poněkolikáté mě znovu zaujala...

Glum je fascinující postava, u které je velmi těžko soudit, jak moc je špatná - kolik z jeho příběhu je špatná shoda okolností, smůla nebo prostě osud. Glum je zevnitř sežraný prstenem moci. Sám o sobě kdysi zlý vůbec nebýval, zničil ho prsten. Ale v okamžiku, kdy po Prstenu moci skočil, viděl ho jednou a chviličku. Usmrtil přítele kvůli chvilkovému záblesku touhy po maličkém lesklém kroužku. Život za kus kovu?

Neodolal a prsten mu zničil život. Možná shoda náhod, možná osud, možná nedostatek vůle... Určitě se neukázal jako příliš dobrý člověk. Zaplatil za to ale obrovskou cenu - ztratil všechno, co měl. Rodinu, přátele, zázemí... vlastně celý život. Stal se obludou, hnusným slizkým nelítostným stvořením chorobně posedlým prstenem moci. K tomu všemu se připojila duševní choroba. Glum je schizofrenik. Má svou slabou a silnou polovičku. Jeho slabá část je hodná, milá, přející a snaživá. Má své ideály, má svědomí, dokonce cítí i něco jiného, než touhu po prstenu a nenávist. Sam mu říká Podlez. Problém je jeho lačná pomstychtivá stránka, která je ke všemu bohužel mnohem silnější. Vrah, podrazák, křivák, lhář a intrikář. Sam mu říká Podraz.

Podraz a Podlez nejdříve táhnou za jeden provaz; proti Hobitům, proti elfům, proti lidem, proti skřetům.... vlastně proti všem. Podraz je takovým štítem, ulitou, do které se Podlez schovává. Velkou změnou v Glumově léta černošedém bestiálním životě predátora je náhlé setkání s člověkem, který s ním má něco společného. To něco je prsten moci a nekonečná touha po něm. Frodo je tím, čím by Glum mohl být, kdyby prstenu nepodlehl. A Glum je tím, čím by se Frodo mohl stát, kdyby se prstenu neubránil. V pozadí stojí Sam, který sílu prstenu, jeho moc nad lidmi a špínu, která se přenáší na jeho nositele, nemůže vůbec pochopit. Nelíbí se mu ani jedna z Glumových stránek osobnosti, ani Podlez, ani Podraz. Všímá si také toho, že Glum se sice přiblížil hobitovi, opravdu se ztratilo jeho klení nad zrcadlící hladinou, noční zákeřné plánování a mluvení sám k sobě. Copak je ale možné převrátit někoho naruby? Ano, zvenku je to hračka, pokud jste kostnaté zašedlé drobné vychrtlé stvoření o hmotnosti překrmené slepice, ale zevnitř? Frodovi se podařilo v Glumovi probudit jeho lidskou stránku, jeho dávné já. Svět ale zázraky rád vyrovnává katastrofami... A tak to dopadne i v Glumově případě. Nic netušící Frodo je zatlačený ke zdi a musí Gluma podrazit. Poslouží jako návnada na vlákání Gluma do pasti. Kdyby Glum dokázal Frodovi věřit, nic by se nestalo. Frodo, který byl hraničáři sám zajat, rozhodně neplánoval nic zlého. Nechtěl nikdy, aby se Glumovi něco stalo, dokonce jej velmi upřímně a srdnatě bránil. Důvěra v Glumovi je ale tak podkopaná, jeho lidská stránka tak slabá a tak nejistá, že nedokáže jít dál... Respektive, nedokáže jít dál jako Podlez, jen znovu jako Podraz.

Jeho malá pomsta dvojici hobitů je opravdu sladká jako... pavoučí lep? Sakra, někdo mi asi vyoperoval mé básnické střevo... bohužel ještě před narozením.... Každopádně... Nejprve se chytře zbaví Sama, který jej prohlédl, všiml si návratu jeho špatného já a pokusil se Frodovi otevřít oči. Bohužel, Frodo uvěřil Glumovu chytrému triku... Oplácaný věčně hladový vášnivý kuchař Sam prý snědl elfský chleba, jediné jídlo, které zbylo. Jako sobec snědl všechno sám, jediné jídlo pro unaveného hubeného nositele prstenu, který den ze dne slábne před očima. Ve skutečnosti ale Glum pouze hodil elfský chleba ze skály a na Sama narafičil drobečky. Musím říct, že v tomto bodě mně ve filmu zamrazilo (v knížce je to jinak - tam ten zakrslý proradný slizoun jen zavede hobity k Odule a opustí je). Ten H*JZL ten lembas VÁŽNĚ HODIL ZE SKÁLY! Bylo to jejich jediné jídlo pane bože! Chápu, že je v zápětí chtěl ještě ke všemu nechat v tunelech Cirith Ungol, aby je pozřela ohavná tlustá stará osminohá mrcha, přesto tolik zloby a nenávistí... Nejsem si jistá, proč mě tolik zasáhl chleba, ale pavouk mě tak nedostal.... Nejspíš proto, že nad velkou obludou (Odula) skutečně nakonec zvítězilo dobro, nad malou obludou (Glum) ale nezvítězilo v danou chvíli nic... Zhola nic. Dokázal to. Celá jeho malá hra vyšla přesně podle plánu. Sam se vydal na cestu zpět, zatímco Frodo pokračoval dál do doupěte Oduly. Podraz se ale nakonec opravdu ukázal... mimochodem, právě jsem otevřela knížku, abych si ověřila, jak to bylo s Cirith Ungolem, a našla jsem opravdu krásnou pasáž: "Ano, Podlez a Podraz, jak jsem už říkal," pravil Sam. "Ale čím blíž jsou Nepřítelově zemi, tím víc se bude Podlez podobat Podrazovi."

Poté, co hobiti skutečně projdou Cirith Ungolem, Glum zmizí. A příště se objeví až na Hoře Osudu. Prsten jej přitáhl k sobě jako si elektromagnet přitahuje maličké hřebíky. Takový závislý hřebík má ale největší strach z toho, že někdo vypne proud... A právě to se Frodo chystá udělat. Glum ale nemůže dopustit zničení svého Miláčka. Tohle je zvláštní bod příběhu.... Zkuste si představit, že jste na Glumově místě. Ne několik let nebo desítek let, snad celá staletí je jeho smyslem života prsten moci. Prstenu moci obětoval všechno, i sám sebe. Co když prsten moci stráví láva? Co když po takové době prostě zmizí? Prsten moci a Glum.... jsou už prakticky jedno. Ano, ze strany prstenu je to přesně takový vztah, jakého jsou schopny 2 cm3 zlata. Z Glumovy strany je to ale zvláštním způsobem upřímný vztah, psychická závislost, posedlost, fascinace... na jeho oči, když padal do lávy a svíral prsten moci, na ty se nedá zapomenout. Byla v nich snad i něha... "Glum miluje a nenávidí prsten stejně jak, jako miluje a nenávidí sám sebe." Toto je jedna z vět, které bych nejspíše přiřkla Gandalfovi. Ačkoli tento vztah je nejistý, jisté je ale to, že Glum prsten potřebuje. Žije už jen díky prstenu. Hobiti jsou dlouhověcí, ale takhle dlouhověký není nikdo. Prsten jej drží při životě. Kdyby zmizel, nebylo by v jeho životě už vůbec nic...Všechno mučení, co snesl kvůli prstenu, by bylo zcela zbytečné. Dolehly by na něj všechny ty roky, nesmyslnost života, prázdnota, beznaděj... Ne, bez prstenu už nebyl žádný život.
Frodo sám prstenu na okamžik podlehne. Tehdy o něj Glum a Frodo svedou závěrečnou bitvu. Glum prsten získá a naposledy jej sevře v ruce *velmi dramatická hudba* ... než spadne do lávy v hoře Osudu.

Tak jaký byl? Co mohl dělat? Co se mu to stalo? Je to zmetek nebo chudák? Měli bysme ho nenávidět nebo litovat? Fakt je ten, že jakmile jej prsten jednou strávil nebyla pro něj cesta zpět... Už nikdy. Možná by pro něj nejlepší byla smrt, ale... "Nevynášej lehkovážně rozsudky smrti, Frodo. Můžeš mu snad dát život?"

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy