Píseň ledu a ohně: Komentář

Dosud nedokončená sága Píseň ledu a ohně je dle mnohých tím nejlepším, co lze v současné fantasy tvorbě nalézt. Důvodů je mnoho; silný, neotřelý příběh využívající jak prvků fantasy, tak prvků středověkých rytířských eposů, vynikající jazyk autora G.R.R. Martina, kterým obohacuje svá díla imaginárními, mnohdy až filmovými, výjevy, neotřelý způsob vyprávění z pohledu více jak desítky postav, prostřednictvím nichž sledujeme děj v celé říši, aby se nakonec dějové linky vždy krásně propojily…a šlo by pokračovat dál a dál…
  1. A Game of Thrones (1996)
  2. A Clash of Kings (1998)
  3. A Storm of Swords (2000)
  4. A Feast for Crows (2005)
  5. A Dance with Dragons (2011)
Zdroj článku: Legie
Další recenze, kterou můžu doporučit, ale byla moc dlouhá, takže jsem ji nekopírovala: Fantasyplanet.cz
Doporučené zdroje informací, fotek...: www.icefire.cz
Dále jsou k dispozice informace o seriálu, aplikace pro iPhone a další.

Tentokrát budu psát mimo jiné o knižní sérii Hra o trůny, kterou jsem ještě nedočetla. Nakonec to ani nešlo, protože ještě není dokončená. Ani seriál není dokončený, zatím je zfilmovaný (resp. zeseriálovaný) jen první díl ságy, jehož knižní podoba má necelých 1000 stran. Opravdu obdivuju autory seriálu, kteří z 1000 stran fantasy složité jako blázen udělali dost smysluplný a pochopitelný seriál. Obecně je zvykem, že většina diváků nebývá příliš pozorná a důvtipná, všechno je potřeba vysvětlovat několikrát. Na to ale v deseti hodinových dílech napěchovaných dějem není moc prostoru.

Tentokrát se ale seriálu moc věnovat nechci. Včera jsem narazila na jednu recenzi, myslím, že to byla recenze na fantasyplanet, kde se objevilo takové lehce nepříjemné srovnávání různých fantasy. Padla zmínka o fantasy, kterou jsem nikdy nečetla a nic jsem o ní nikdy neslyšela - Trůn z dračích kostí od Teda Williamse. Autor článku nařkl G.R.R. Martina z toho, že ze zmíněné publikace obšlehl nějaké nápady. Informace, která z tohoto příspěvku v diskuzi plyne pro mě, a o kterou bych vám chtěla sdělit, je zhruba tato: "Pokud jste četli Williamse a líbil se vám, nejspíš je podobný Písni ledu a ohně, takže by se vám mohla líbit. A naopak :-)."
Ale srovnávání Písně ledu a ohně se ságou Zaklínače a s Pánem prstenů, to už je aspoň téma... V diskuzi na fantasy planet se objevila reakce, že by se Tolkien měl stydět. Musím říct, že s tím absolutně nesouhlasím.

Svět G.R.R. Martina je naprosto geniální. Většina lidí má problém podívat se na věci i z jiného úhlu pohledu, než jen ze svého. Martin nás ale k tomuhle přímo nutí. Na svět nahlížíme z pohledu chytrých i hloupých postav, lidí, kteří uznávají jen sílu, kteří uznávají jen krásu, kteří uznávají jen chytrost, jen spravedlnost... nakonec i těch, kteří neuznávají vůbec nic... Vidíme i rozdíly mezi světy "civilizovaných lidí" a barbarů, oba světy jsou tak rozmanité a komplikované, dá se o nich hodiny a hodiny přemýšlet. Co vlastně znamená víc, kdo je kdy víc v právu, jestli je důležitější láska k partnerovi, láska k dětem, jak daleko je pro lásku možné zajít, jestli je víc čest, povinnost, upřímnost nebo úskočnost, polopravda, přetvářka... Žijeme příběhy postav, které jsou ve válce proti sobě, které jsou v otevřeném konfliktu, a víme, že mají pravdu obě strany. Vidíme, že každý člověk má svou cenu, svou pravdu. Není možné si vybrat, čí život by měl být spíš ušetřen, kdo je víc v právu... Každý má vlastní velmi silnou motivaci a své důvody chovat se tak, jak se chová. Na každém je něco dobrého a něco zkaženého, něco naivního, něco hloupého, něco vychytralého...  A ano, v tomto všem se Tolkien Martinovi určitě nemůže vůbec rovnat.
Sága G.R.R. Martina je o lidech. Ovšem Tolkienova fantasy je o lidech jen okrajově. Tolkienův svět je nádherný, kouzelný, nezapomenutelný. Jeho příběh je mnohem prostší, jeho postavy plošší, ale jejich psychika, úvahy a motivace nejsou zdaleka tak důležité. Jeho pohled má mezi černou a bílou o mnoho ostřejší přechod a našli bysme o mnoho méně odstínů šedi. Řekla bych ale, že tyhle dvě fantasy si v zásadě nekonkurují v ničem jiném, než v početnosti čtenářské základny. Tolkien vytvořil dílo, jehož nedílnou součástí je kultura, poezie, písně, krásný jazyk. Působí především na naše city, na naši představivost. G.R.R. Martin působí spíše na náš rozum. Martin o písních, hudbě a kultuře také píše, ale jeho písně jsou spíš důmyslné, než krásné.
Možná to tak vnímám jen já, ale mně ty stovky jmen všech možných rytířů začaly za chvíli do jisté míry splývat. Dokonce si některé už ani nepředstavuju, jsou to pro mě zkrátka jen jména na papíře. To se mi u Tolkiena nikdy nestalo.
Martin jde v jistém smyslu už také s dobou: v jeho díle objevíme nejrůznější sexuální úchylky, o kterých píše zcela otevřeně. Neopomněl také homosexuální a incestní vztahy. Tohle je tematika, která Tolkienovi není vůbec blízká. Tolkienův svět je takový nevinný, mnohem čistší, mnohem ideálnější.
Pro mě tyto faktory učinily z obou fantasy naprosto nesrovnatelná díla. Podstata každého z děl zkrátka tkví v něčem úplně jiném. A jestli je lepší kočka nebo pes, to už si musí každý posoudit sám.

A srovnání se Zaklínačem? Příběh o Zaklínači je perfektní ukázkou toho, jak jde základ vystavět na lehce upravených známých pohádkách a legendách. Potom stačí "už jen" pořádná dávka fantazie, dobrý nápad a hodně práce. Sapkowského dílo je inspirováno příběhy, které známe a jsou nám blízké. Povídky jsou opravdu jen o Geralta, Marigolda a pár mýtických potvor obohacené pohádky, Sága je inspirovaná artušovskými legendami - např. postava Yennefer je inspirovaná Guineverou a občas se objevují situace, které mě vždycky pobavily: Někde se pomlouvá o tom, s kým má Geralt zrovna poměr. Někdo říká, že se Geralt zapomněl s vědmou jménem Guinevera, druhýho ho opravuje, že vědma se jmenuje Yennefer. Vždycky mi přišlo, že ta jména spolu nemají nic společeného, minimálně když si nahlas řeknete počeštěné verze, tak ne. Zdálo se mi divné, že by se někdo zrovna takhle přeřekl. Většinou se třeba zamění několik písmen, ale že by se změnilo celé jméno... Ale Guinevere a Yennefer, to je už docela něco jiného. Takže to nakonec asi fakt je jen českou výslovností (nebo jsem hluchá) :-)
Martin má vlastní svět, vlastní příběhy, náboženství (to je také dost zajímavé téma), národy... Nestojí na (minimálně mně) známém základu.
Oba autoři se ale hodně soustředí na postavy, oba jich vytvořili stovky. Martinovy postavy jsou ale mnohem komplexnější, jejich pohled na svět je podrobněji popsán a vyložen, jsou nám díky tomu bližší a více jim rozumíme. Sapkowského postavy pro nás do jisté míry zůstávají záhadou. Ne všem jejich pohnutkám, motivacím a činům můžeme doopravdy porozumět.
Příběh Ciri pronásledované vrahem Bonhartem nebo příběhy Geralta a jeho skupiny pátrající po Ciri jsou strhující, poutavé, velmi lidské... Když Ciri utíkala před Bonhartem, opravdu jsem se bála, když se objevil upír, opravdu jsem se bála, v bitvě jsem Geraltovi tak držela palec, že mi zmrtvěl na celý večer, konec jsem celý probrečela a doma na mě chtěli volat odbornou pomoc :-P... Takto intenzivní zážitky z četby Hry o trůny minimálně zatím nemám, zatím jsem ji ale nedočetla.
Charaktery, intrikaření a vztahy má G.R.R. Martin promyšlené asi lépe. Umí čtenáře přivést na myšlenky, které by si asi každý dospělý měl položit a popravdě na ně odpovědět. A nakonec: u G.R.R je každá postava úplně jiná. Žádné dvě nejsou stejné, vlastně si nejsou ani podobné. U Zaklínače mě vždycky zaráželo, jak jsou si třeba všechny čarodějky podobné. Všechny jsou hrozně krásné, hrozně silné, hrozně chytré, hrozně úskočné, nemůžou mít děti, mají spousty chlapů... Možná i v tom je kouzlo, na můj vkus je to ale příliš mnoho příliš podobných vlastností a rysů.
Ale nakonec je tu další rozhodování mezi kočkou a psem... Horší? Lepší? Je to jako vždycky: Jak v čem :-) A co nejvíc sedne vám? 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy