Within temptation: Unforgiving

Jedna z neznámějších a nejoriginálnějších symfonic metalových kapel s názvem Within temptation se pustila do většího projektu - alba založeného na komiksu Unforgiving. Autorem komiksu je Steven O'Connel (můžete znát jako autora Blood Rayne & Dark 48), nakreslil jej Romano Molenaar (,který nakreslil mimo jiné X-many, Darkness a Witchblade).
Pokusím se stručně shrnout příběh. Kdybyste nebyli s mým podáním spokojeni, na konci článku je odkaz na oficiální web WT, mimochodem pořádně propracovaný a upravený, ohledně Unforgiving tam najedete cokoli vás napadne.
Mother Maiden kolem sebe shromažďuje armádu nemrtvých, kteří bojují proti zlu. Armádu lidí, kteří ve svém životě udělali špatné věci a nyní, když jim Mother Maiden propůjčí nový život, mají možnost své pochybení odčinit.
WT vytvořili aplikaci na iPhone, kde si komiks můžete koupit a přečíst. Můžete si ho také objednat po internetu (viz. jejich off web). V současné době vyšly oba díly první části komiksu s názvem Penance (Pokání) a první díl druhé části s názvem Perdition (Zatracení).
K dokreslení příběhu vznikly ještě dva krátké filmy (ke shlédnutí/100% legálnímu stažení na youtube či off webu). První z nich s názvem Faster & Mother Maiden je takový úvodní, hlavní hrdinkou je Mother maiden a film nám představuje její poslání. Část jejího proslovu z tohoto filmu posloužila jako Intro k albu the Unforgiving s názvem Why not me.


Some may call it a curse
A life like mine
But others, a blessing
It’s certainly a lonely life
But a fulfilling one and the best
It’s my cross to bear
And I'll bear it gladly
Someone has to take a stand against evil
Why should it not be me?

Součástí filmu je hudební klip k písničce Faster. Druhý film se jmenuje Sineád, vypráví příběh jedné z hlavních hrdinek komiksu jménem Sineád Harkin, původem z Irska. Sineád má svou vlastní písničku, svůj vlastní film a první dil druhé části komiksu s názvem Perdition je také o ní. Zkrátka celebrita. Krom toho je to ta kráska s tím nehorázně namakaným břichem na obalu alba. Součástí filmu je opět hudební klip k písničce Sineád, který je mimochodem dost povedený.

A teď už k hudbě :-) Kapela se hudebně posouvá a nebojí se změn. Od alba Enter z roku 1997 jsme se dostali už někam úplně jinam. Enter je klasické symfonic metalové album. V té době krom Shadon den Adel zpíval i její muž, Robert Westerholt, takovému zvukovému kontrastu typickému pro gothic metal se říká "beauty and the beast contrast". V roce 2001 následovalo album Mother Earth, to je takové velmi živelné dramatické melancholické album, symfonic goth jak vyšitý. Další v pořádí, Silent force (2004), to je ale první pořádná změna. Podle mnohých hodnocení (samozřejmě i mého, jinak bych to sem nepsala :-P) je to album hodně připopovatělé. Z dřívější razance a živelnosti mnoho nezbylo, najednou přišla zvláštní umírněnost. Některé písničky jsou dost přeslazené a příliš sentimentální (Somewhere), většina je ale velmi kvalitních. Mužský vokál už ale nikde nenajdeme. V roce 2007 přišla novinka The Heart of everything a moje kamarádka na adresu tohoto alba utrousila poznámku, že takový metalový pop už dlouho neslyšela. Album je stále symfonické a WT taky přidali trošku na elektrických kytarách a bicích. Takhle nějak si představuji "příkladný metal". Ani mě ale toto album příliš neoslovilo, asi bylo až příliš příkladné. V roce 2011 ale přišlo the Unforgiving. Symfonic metal už to není, gothic už taky ne... Je to spíš rock. Kapela perfektně odhadla atmosféru komiksu, všechno to do sebe perfektně zapadá a přitom je to až šokujícím způsobem přirozený vývoj v rámci zvuku kapely.
Stylově jako úplnou novinku hodnotím písničku Faster. Dalším originálem je intro Why not me, možná by mohlo maličko připomínat začátek songu Enter, ale jen vzdáleně. Shot in the dark mi trošku připomíná Promise nebo Hand of Sorrow, Iron potom See who I am. Začátek Lost by mohl být trošku podobný na Somewhere, zbytek už ale ne. Stairway to the skies celkově připomíná, že WT kdysi hráli symfonic metal. Je to taková melancholická hitovka, možná trošku jako Pale, spíš ale atmosférou, nástroje jsou úplně jiné. Dalšími novinkami jsou pro mě Demon's fate, Murder a Sineád, neberte mě ale moc vážně, možná tu shodu s předchozí tvorbou jen neslyším :-). Ani Where is the Edge mi nezní nijak povědomě, musím se ale přiznat, že tahle písnička se mně do vkusu příliš netrefila. Je k ní dokonce hudební klip, ale je v něm jakýsi zamotaný příběh, který se asi bez kontextu nedá pochopit, a já ten kontext ještě neobjevila :-P Je asi pochopitelné, že klip, kde chápu jen to, že chlap líbá blondýnu, když ho zrovna nepronásleduje gang nějakejch magorů, co ho chtějí zabít, mi žíly nadšením vážně netrhá.
K melancholičtějším kouskům patří ještě Fire and Ice, což je možná trochu přeslazené, naštěstí ale kapela konečně našla rovnováhu a v těch romantických verších se neplácáme celé 4 minuty, solidní kytara a pořádné bicí tomu dávají ten správný dramatický a rockový nádech. Na závěr jsem si nechala svoji oblíbenou hitovku In the middle of the night, která podle mě patří mezi špičky po stránce textu. Patří jednoznačně mezi ty rychlé a energické songy, které jsou pro tvorbu WT celkem novinkou. Do tohoto pytle bych ještě přihodila třeba Demon's fate.
Tak co říkáte na to strávit odpoledne s WT? :-) Doufám, že se mi povedlo vás aspoň trošku motivovat a pokud se rozhodnete album poslechnout, doufám, že váš čas strávený s Unforgiving bude aspoň z poloviny tak příjemný, jako můj :-)

WT na last.fm
WT na wikipedii
Oficiální stránky

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy