Epica: Requiem for the Indifferent

Obrázek jsem převzala ze serveru 
www.fanpop.com, nemám
na něj žádné autorské právo 
a nevlastním ho.
Když jsem si poprvé pustila Storm the Sorrow, na kterou jsem narazila CCA měsíc před vydáním alba, okamžitě jsem si všimla verše, který mi zněl maličko neohrabaně - nebo aspoň to byl můj první bezprostřední dojem. Byl to konkrétně tento verš: Just tell me why, Just tell me how I can survive this time;
 
Vzápětí jsem si chtěla přečíst text písničky a narazila jsem na serveru lyricsreg.com na chybný text, kde byl verš přepsán jako: The storm is high, the storm is wild, I can't survive the storm. Docela dlouho jsem si myslela, že tam je tento verš s bouří a přišel mi na Epicu pod úroveň. Naštěstí jsem Markovi Jansenovi křivdila. Tolik jen k tomu, pokud si také radši přečtete text písničky, která vás zaujme, někde na internetu - především pak u ambiciózních kapel se složitějšími texty pořádně poslouchejte a pokud se vám zdá, že slyšíte něco jiného, než jste četli, zkuste jiný zdroj.

Nakonec Storm the Sorrow považuji za povedenou skladbu. Monopoly on truth mi připomněla staré dobré "Epické" časy, kdy se v textech objevovaly krátké latinské pasáže - doby jejich začátků (Facade of reality). Obě skladby připomínají lidem důležitost jejich vlastního názoru, nutnost používání vlastní hlavy a odmítání demagogie. 
Delirium a Avalanche jsou na tvorbu Epicy překvapivě jemné skladby. Avalanche podobně jako balady, které známe z dosavadní tvorby Epicy, tedy například Feint, Run for a fall, Living a Lie, Chasing a dragon a další, přechází v dynamickou skladbu, která má plný zvuk a věřím, že kytaristům, baskytaristům a bubeníkovi se v závěru rosí čelo. Naproti tomu Delirium je skladba jemná od začátku až do konce. 
Podobně jemná a uklidňující skladba je ještě závěrečná Twin Flames, která mě vcelku překvapila především textem. Je to pozitivně laděný "lovesong", žádné dechberoucí poselství, žádné slzy, násilí, krev... A sem tam mě napadne: "Where did that come from?!"
Skladba Requiem for the Indifferent se hudebními motivy vrací k tematice, které se Epica v minulosti věnovala, a ačkoli přibyla i další témata, stále se této bezpochyby důležité tematiky drží - náboženství a s ním související válečné konflikty na blízkém východě. Markovy názory na náboženství známe například ze skladby Fools of damnation (album Divine Conspiracy) a z jiného úhlu nám ji představuje kapela MaYan (v čele textařů MaYan je také Mark Jansen) s jejich War on Terror. Nicméně text Requiem for the Indifferent se minimálně podle mého věnuje lidem a lidskému přístupu obecně, takže východní motivy jsou zde pravděpodobně jen na ozvláštnění. Můžeme si všimnout velkých dynamických i výrazových skoků, které mi bezděčně připomněly poslední album norské Sirenie (The Enigma of Life). Skladba je velmi temperamentní a její ztvárnění nás nenechává na pochybách o tom, že hudebníci jsou profesionálové, kteří na sobě neustále pracují a s každým albem jsou lepší a lepší.  
Mezi další velmi temperamentní skladby patří Internal Warfare, Guilty Demeanor, Deter the Tyrant, Stay the course a Serenade of Self-Destruction. Na albu je 12 písniček, prolog (Karma) a interludium (Anima). Právě jsem 6 písniček jmenovala jako temperamentní. Můžeme započítat i Requiem for the Indifferent, Storm the Sorrow a Monopoly on Truth a jsme na osmi - to jsou celé tři čtvrtiny. 
Ze zmíněných skladeb mě nejvíce zaujaly Guilty Demeanor a Stay the course. Obě jsou harmonicky velmi zajímavé - všimneme si výrazných melancholických i dynamických částí. Text Guilty Demeanor mě zaujal, zvláště refrén:

When I'm crucified, taunted and denied
I'll stand strong, with my back against the wallWhen I'm crucified, haunted and defiedI belong to the few that died for all

Volně přeloženo:

Když mě křižují, vysmívají se mi a odmítají mě,
Budu stát za svým i zády ke zdi,
Když mě křižují, pronásledují a odmítají poslechnout,
budu tím, kdo zemřel za všechny.

Bohužel věnovat se všem jmenovaným skladbám nelze. Poněkud naivně doufám, že by tento článek mohl někdo číst - a článek v délce 0,5 km by to měl spočtené na první pohled.

Poslední skladbou, kterou jsem ještě nezmínila, je Deep Water Horizont. Považuji ji za jednu z vůbec nejlepších na celém albu - hudebně i textově. Autor nám říká, že má mnohdy při pohledu na svět dojem, že musí brzy skončit a s ním i násilí, chamtivost, lži a všechno, co k naší době bohužel patří. Je také skvěle zazpívána a dynamicky odstupňována. 

Sotva jsem doposlechla toto album a už se těším, co nám kapela předvede příště. Skvělí muzikanti s dobrými nápady, kteří se nezasekli na tom, že už jsou dobří, takže práce stačilo - naopak, učí se nové věci a svou tvorbu rozvíjí, rozšiřují svůj záběr. Zároveň si můžeme všimnout, že kapela je opravdu originální. Vylepšují a rozpracovávají své původní nápady na strukturu a složky skladby, problematiku nám představují z různých úhlů pohledu. Dávají posluchači k zamyšlení témata a problémy, které jsou stále aktuální, ale mnohdy je v myšlenkách opomíjíme už jen proto, že se nám zdají neřešitelné. Pokud se nedobereme žádného řešení, víme aspoň to, že krom nás má podobné myšlenky i někdo jiný, třeba nás je i víc a pokud nás bude stále víc, časem by se skutečně mohlo něco změnit. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy