Mayan: Quarterpast

Ráda bych posluchače upozornila na album Quarterpast od skupiny Mayan. Objevilo se už na podzim 2011. Hlavními tvářemi skupiny jsou Mark Jansen (Epica), Jack Driessen (ex-After Forever) a Frank Schiphorst. (Podle mě) (n)Nejvýraznější osobností je Mark Jansen, kterého známe jako skladatele, textaře, vokalistu (growl, harsh a nechutné zvuky) a kytaristu Epicy.
Mayan s Epicou mají společný základ, Mayan se ale vydali směrem, kterým se Epica vydat nemůže a ani nechce. Objevují se různé názory, že by Epica měla hrát tvrdší hudbu, omezit ženské vokály a dát prostor growlu. Spousta fanoušků naopak pláče po písničkách bez growlu a rádi by poslouchali jen příjemný vokál Simone Simons. Mark se v rozhovoru o Mayan ale jasně vyjádřil k tomuto tématu: Simonin hlas má ve zvuku Epicy velký prostor a je nesmyslné jej omezovat. Pokud více growlu, potom v rámci jiného projektu. A tak Mayan vyhověli fanouškům pořádného growlu a textů o světových problémech a politice.
Na albu se ale podílelo mnoho hudebníků a je to znát. Nástrojům moc nerozumím, poznám snad jen to, že na ně hrají schopní muzikanti a instrumentálka se dobře poslouchá. S lehčím srdcem se můžu vyjádřit k jinému tématu: uslyšíme minimálně čtyři zpěvačky a dva zpěváky. Co se zpěvaček týče - skutečně kvalitní výběr: Floor Jansen, Simone Simons, Laura Macri, Amelie Mangelschots. O mužské vokály se postaral Henning Basse a Mark Jansen (growl). U poslechu se zkrátka nemůžeme nudit, protože je každá skladba jiná. Skladatelé dokázali využít potenciál všech zpěváků, zároveň se jim podařilo docílit toho, že i takto rozmanité album je kompaktní.
Nicméně jsem album nemohla dlouho naposlouchat, ze začátku mi přišlo dost nestravitelné. Alba Epicy obvykle delší dobu poslouchám stále dokola, Quarterpast se ale po relativně krátké době odsunulo do pozadí a zatím jsem se k němu nevrátila. A zjevně nejsem jediná.
Ráda bych připojila tip na skladby k poslechu: Bite the Bullet, Celibate Aphrodite, Essenza di Te, Quarterpast, Drown the Demon.
Poslech můžu doporučit, zvláště pokud hledáte tvrdší hudbu, která je opravdu na úrovni. Rozhodně neuslyšíte tříminutové výkřiky "Flesh", "War", "Death" v doprovodu padajících popelnic. Možná vám album taky nijak zvlášť nepřiroste k srdci, za zkoušku to ale stojí :-)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy