Imaginaerum

http://www.csfd.cz/film/300573-imaginaerum/
Pokud máte rádi Nightwish, určitě se k vám doneslo něco o jejich filmu z roku 2012 jménem Imaginaerum. Stejnojmenné album se objevilo už v roce 2011 a je to bohužel poslední album se zpěvačkou Anette Olzon.

Krátce odbočím: nikdy bych nevěřila, že tuhle větu od srdce okořením slovem bohužel, ale nakonec se mi Anette opravdu líbila. Imaginaerum je mimořádné album, Nightwish se dokázali posunout a přijít s novým stylem jejich vlastní hudby. Obdivuji to, že se nakonec dokázali tak dobře adaptovat na nové podmínky a udělali ten nezbytný krok od Dark passion play, kde tlačili Anette do Tarjina stylu, k Imaginaeru, kde už byla Anette ve svém. Anette byla pro Nightwish (Tuomase) velkou inspirací, o čemž mě přesvědčil právě film Imaginaerum. Bohužel, nic netrvá věčně a v čele Nightwish už je zase nová tvář. Co se v té kapele proboha děje, že zpěvačky mají tak malou trvanlivost? Tentokrát se ale se zpěvačkou nerozloučili ostudnými otevřenými dopisy a osobními útoky, ale navenek klidným prohlášením, že se jejich cesty rozchází. Kapela má u mě velký kredit za to, že se ze svých chyb učí.

Teď k filmu! Námět je pro Nightwish naprosto typický. Jádrem celého příběhu je člověk, který je dle Tuomasovy terminologie Bard, Poet, Oceansoul. Můj názor na tuto věc se už mnoho let nezměnil: je to Tuomas sám, kdo je tím Poetem. Vytvořil film sám o sobě a sám o sobě napsal tolik písní. Vykladačem jeho života a nitra ve filmu je postava Anne s pruhovanými punčochami a gothic oblečkem, zjevný odkaz na současnou zpěvačku Anette. Anne říká filmovému Tomovi: "I used to be your voice of reason." Znamená to, že když opustila Nightwish, Tuomas bude ještě větší blázen? Yaaay!

Nyní si Tuomas asi našel novou vykladačku sama sebe. Doufejme, že to Floor bude bavit déle, než Tarju a Anette :)

Vlastně jsem se chtěla podělit jen o těchto pár dojmů, protože nekonečná hodnocení filmu najdete všude možně po internetu. Sama bych filmu dala tak 3 hvězdičky z pěti. Snový svět mi přišel překvapivě jednoduchý, žádné efekty nedokážou vykreslit to, co lidská představivost. Viděli jsme spíše hodně otrhaný kousek Tuomasových představ. Navíc, když je Tuomas takový nekonečný oceán inspirace, 80 minut jeho představ ty nekonečné hloubky nemůže vůbec popsat! :) Nejspíš jsme viděli pouze bránu, zavřenou.
Z alba Imaginaerum se mohlo objevit více písniček. Nicméně hudba byla skvělá.
Příběh nebyl vůbec špatný. Kamarádka mi říkala, že skoro celý film probrečela. Vzala jsem si tedy kapesníčky a nakoupila nové, protože jsem si byla jistá, že ty současné padnou za vlast, od začátku do konce jsem však neuronila ani slzičku. Z toho filmu stříká Tuomasova dramatičnost a sebestřednost a to nejsou emoce, které mě dokáží rozplakat. Pozor, tímto nechci kritizovat kamarádku ani nikoho jiného, koho film dojme. Každý z něj vycítíme jiné emoce. Rozhodně si nemyslím, že by kamarádka plakala dojetím z toho, jak je Tuomas sebestředný.

Pro zajímavost jsem z paměti vyhrabala songy, o kterých si myslím, že je Tuomas složil sám o sobě. Pokud objevíte další, neváhejte psát do komentářů :) :

Once upon a Troubadour (Lonely bard wandering across the lands am I... no kdo to jen může být? :) )
Dead boy's Poem (on je ten mrtvý chlapec)
Ocean Soul (netřeba dodatku)
Higher than Hope (hope has shown me scenery, paradise poetry, with first snow I'll be gone)
White Night Fantasy (crestfallen soul rest for this night, love is here right here under my wings)
The Poet and the Pendulum I. a II. (tohle už je docela silné kafe)
For the Heart I once had (dokonce odkaz na dead boye)
Taikatilvi (Song of Myself)
I want my tears back

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy