On the LINE

Ostrava jinak
Nikdo z nás nemá nekonečnou trpělivost a zdálo se, že koncerty LINE ze mě dělají úplně jiného člověka. Po koncertě v KL!Du všechno mé oblečení smrdělo jako populární hospa páté cenové, kterou navštěvují výhradně silní kuřáci a už to tak dělají nějaký ten pátek. Po koncertě U Peciválů jsem vypadala jako zmoklá slepice. Když smrdíte po cigaretovém kouři a zmoknete... nejsem citlivka, ale tohle bylo silné kafe! Takhle se dáma prezentovat prostě nemůže. Ačkoli jsem pominula své spontánní ječení a poskakování v první řadě, ze kterého má určitě nějaký náhodný návštěvník jejich koncertů ještě teď zlé sny, pořad to stačilo na to, abych se octla on the LINE!

Když jsem se doslechla o koncertě na festivalu Ostrava jinak, přemýšlela jsem, jak budu vypadat a páchnout tentokrát. Ale je to přece Ostrava jinak, ne?
21.9.2013, Pár hodin před koncertem jsem nasedala do vlaku do Ostravy a v duchu se preventivně loučila se svou osobní integritou a dobrou pověstí. Vyhrála však láska k dobré hudbě, milým lidem a v neposlední řadě také k jízdě vlakem ;). Když jedu na koncert LINE do Ostravy, je to ta nejlepší cesta vlakem, jakou znám. Mám vždycky tolik inspirace, že vždycky vím, co poslouchat, a co číst. A k tomu ten báječný background za oknem!

Všechno bylo jinak. LINE měli k dispozici fakt velký stage a koncert byl v podstatě pod širým nebem. Vzduch byl prvotřídní, totéž platí o počasí. Poprvé jsem doopravdy viděla celou kapelu! Doteď jsem místo pana kytaristy vždycky viděla velký černý reprák.
S lady Kate jsme měly malé psychologické okénko a bavily jsme se tím, jak velký rozdíl je mezi Tomíkem - basistou a Honzou - kytaristou. Pan basista je extrovert a člověk na něm jasně vidí, jakou má ze hraní radost a jak koncert prožívá. A pak je tu Honza. I na Honzovi můžete poznat, jak koncert prožívá, když jej nějakou dobu pozorujete. Vrchol skladby se obvykle pozná tak, že dá pravou nohu dopředu a přenese na ni váhu ;)

Koncert byl skvěle nazvučený, kluci zněli jako na albu. A dobře vynikly kytarové efekty u Torment. Pěvecky mě nejvíce zaujala skladba Ghosts, Davidův hlas v pianu (nikdo ho nezavřel do klavíru, aby bylo jasno) zněl moc příjemně a vytvořil tak dobrý protiklad k silným vokálům jako třeba v Echoes. Zvládat dobře dynamiku je velmi důležité. Zpěváci, kteří pořád jen řvou (například většina účastníků posledních dvou ročníků SuperStar) postupem času už ani ubrat nemůžou. Když se hlasivky pořádně napínají, hlas zní docela normálně. Když jsou uvolněné, poznáte na nich únavu a poškození. Pro zpěváka, který svým hlasivkám dává na zadek, potom žádné kvalitní piano neexistuje.
Velké srdíčko a plus pro bubeníka za Window, ty bicí tam jsou fakt skvělé!

Epický moment mezi fanynkami přišel, když si Eliška všimla jisté nesrovnalosti v čase, ve kterém LINE začali hrát: "Cože, oni začínají o 15 minut dřív? Normálně začínají tak o půl hodiny později." Na to existuje jediná odpověď: "Ostrava jinak!"

Na další koncerty LINE se můžeme těšit v listopadu :)

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy