Epizoda II.: Vracíme úder v podobě surrealistického divadla, OUTDOOR Light

Foto: Ondra Viceník
Z noci si pamatuji přibližně toto: večer jsme vedli krátký rozhovor na téma chrápání a všichni pánové naznačili, že už z chrápání byli někdy nařknuti. Přibližně 22:30, kdy všichni tvrdě spali, mě probudilo trojhlasé chrápání. Rozloučila jsem se s tím, že se dobře vyspím, ale tak do půl hodinky to chrápání odeznělo. V noci jsem se opakovaně budila buď proto, že hrozně lilo a ten zvuk mně probudil, nebo proto, že na mě kapalo ze střechy našeho provizorního celtového příbytku. Ráno se vykopat na déšť byl nadlidský výkon.

Ráno jsme se rozhodovali, jestli překročíme řeku nebo si zajdeme. Tato událost by nebyla zvlášť významná, pobavil mě ten fakt, že jsme čekali metr široký potůček, a dočkali jsme se sedmimetrové rozvodněné řeky :) Nakonec jsme ji překročili po mostě, na který jsme se sprostě vrhli, ačkoli byl na soukromém pozemku.

Sobotní výlet byl částečně mlčenlivý, zejména v okamžicích, kdy nás zase dostihly černé mraky a připomněly nám, že "už teplý léto odchází a podzim zas je král" ( Michal Tučný - Vlak Půlnoční ). Na jedné hezké autobusové zastávce ve vsi Pikárec se ale roztrhl pytel se sprostými a nechutnými vtipy. Abbeho a moje dobrá pověst je od těch dob asi definitivně v prachu, ale za tu bolest břicha to stálo :D
Zbytek cesty byl hodně líný. Už jsme jen lovili černý bez - nejdřív jsem se vůbec neúčastnila a nechápala jsem, co na tom kluci vidí, ale nakonec, i když mi bezinková šťáva vůbec nechutná, jsem sbírala taky, asi jsem se zkrátka naladila na stejnou vlnu :) - a uzobávali ovoce kolem cesty.

Foto: Ondra Viceník
V Pikárci jsme se pokusili od místních sehnat pohled a řeknu vám, že jsou tam fakt divní lidi. Jedna paní nás viděla, jak jdeme k jejímu domu a zvoníme. Celou tu dobu stála za oknem a ani se nehnula!
Jeden pohled jsme i tak vymámili (od jiné paní) - to ten Abbeho šarm a vyčištěné zuby - a spokojeně pokračovali k velkému cíli naší cesty - táboru.
V jedné z obálek s pokyny jsme byli informování o tom, že v táboře ostatním předvedeme 10-15ti minutové divadlo z naší výpravy. Soutěž o nápad na scénku vyhrál nejjednodušší a nejautentičtější zážitek ze všech: ztvárnili jsme větrnou a deštivou noc plnou převalování a neochoty vylézt z tepla spacáku. Do scénky jsme zapojili také publikum. Já jsem se na scénce příliš nepodílela - měla jsem vedlejší roli SMS zprávy a Pointy - , takže mohu s čistým svědomím říct, že se mi scénka moc líbila, aniž bych se chválila :) Kluci byli skvělí!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy