Epizoda IV.: Neskrývaná hrozba asociálním introvertům, OUTDOOR Light

Foto: Ondra Viceník
Naznala jsem, že musím honem sepsat popis akce ještě před tím, než to povím tolika kamarádům, že se z toho definitivně vypovídám a nebude o čem psát. Kamarádce jsem dala na výběr: dlouhou nebo krátkou verzi? Na blogu je výběr maličko upraven: dlouhou nebo žádnou :) Nebo jen kus!

Když jsem dala dohromady dojmy z akce, zjistila jsem, že příspěvek je nekonečný. Tak jsem se rozhodla jej rozdělit na kusy - říkejme jim třeba epizody, bude jich samozřejmě 6 a jako první přichází epizoda čtvrtá! :) - , které by mohly být příjemnější na čtení. Když už budete mít dost, zkrátka další epizody necháte na jindy a budete přesně vědět, kde jste přestali číst :)

Dne 9.9.2013 jsem plná pochyb a obav vyrazila na akci OUTDOOR Light, kterou pořádali Instruktoři Brno. Měla jsem v plánu být spontánní (ach, ty paradoxy), takže jsem o akci předem vůbec nepřemýšlela a pochopitelně jsem ani nebalila.
S balením, dopoledním deštěm a příšernou předpovědí počasí přišly první pochyby. Mám všechno? Zvládnu to? Mám na to kondici? Co, když bude stále pršet? Jací tam proboha budou lidé? Zapadnu vůbec? Nebudou chtít všichni chlastat? Nebudou všichni jiní, než já? Co když se se mnou moje kamarádka instruktorka nebude vůbec bavit? Na chvíli jsem vážně zvažovala, že se omluvím a nepojedu. Naštěstí mi v tom ale zabránilo to, že jsem akci už zaplatila. Pragmatismus nás, zdá se, někdy vede správným směrem :)

Poslušna svému nejlepšímu vědomí a svědomí jsem svou tělesnou schránku naložila do vlaku směr Brno-hlavák a užírala se katastrofickými představami, ve kterých figurovali zejména divní lidé všech velikostí a tvarů a moje napěchovaná více než patnáctikilová krosna.
Malá zastávka v Rock Pointu znamenala konec obav, že nebudu mít potřebné vybavení - dokoupila jsem vše, co mi chybělo, a jak už to tak bývá, tak taky něco, co mi vůbec nechybělo: pětibarevný ručně vyráběný svetr :) Mohla bych se snažit předstírat, že jsem si jej vybrala, protože logika... je dlouhý až na boky, hezky hřeje, svetrů není nikdy dost, vždycky může být tepleji... ale ve skutečnosti to byla láska na první pohled, které jsem nedokázala říct ne!
(Zmínkou o svetru se prosím nenechejte rozladit, o oblečení už se v dalších epizodách vůbec nepíše :) )

Na nádraží jsem čekala na další účastníky akce, se kterými jsme se dohodli na společné cestě do Skleného nad Oslavou. Skoro úspěšně jsme se sešli (jeden nám přebýval - což je príma, jeden nějak chyběl - to už bylo zajímavější, protože nás nemohl kontaktovat). Cesta proběhla pohodově, dokonce se během ní naše skupinka rozrostla ještě o jednu členku, která prošla celý vlak a vypátrala lidi s velkými krosnami. Byli jsme 4 a 4 je od narození mé šťastné číslo :)

Jak ajťák a překladatel v jednom, filozof, doktorandka na farmacii, návrhářka obvodů a spousta dalších lidí, které zatím neznáte, zahájili OUTDOOR Light? Čtěte v epizodě páté!

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy