Epizoda I.: New Challenge? Accepted!, OUTDOOR Light

Foto: Ondra Viceník
Nejsilnější zážitek celého týdne začal v pátek 13.9. Byli jsme "zcela náhodně" rozděleni do skupin a dostali jsme úkol sbalit si batoh na výpravu. Vybavení mělo zahrnovat také spacák a karimatku, což bylo samo o sobě velmi výmluvné. Když jsme si rozdělovali jídlo do krosen, už jsme debatovali pouze o tom, jak dlouho budeme spát mimo tábor. O tom, že zkrátka budeme, nebylo pochyb.
Krom Míši, které jsem se držela většinu akce, jsem se octla ve skupině s třemi muži, se kterými jsem se do té doby prakticky nebavila. Byla jsem z toho velmi nervózní a nesvá. Teď už s lehkým srdcem a úsměvem na tváři píšu tuto informaci, protože jsem si jistá, že Ondru, Kubu a Abbeho pobaví, stejně jako teď baví mě :) Nejprve jsme kousek cesty z tábora urazili po svých. Vzápětí jsme byli naloženi se zavázanýma očima do auta a dopraveni na náhodné místo přibližně 10 km vzdušnou čarou od tábora a zanecháni na místě pouze s obálkou s pokyny a mapou okolí. Přivítala nás první přeháňka. Když přešla, vydali jsme se na cestu.
Evangelický hřbitov, Foto: Ondra
Byla to pohodová cesta, šli jsme rekreačním tempem, krmili jsme se všemi možnými mirabelkami, švestkami, jablky a zkrátka vším, co rostlo kolem cesty. Jednu chvíli jsme dokonce uvažovali o tom, že poblíž Dolní Rožínky ulehčíme bramborovému poli a nabídneme si pár kousků. Nakonec jsme ale byli tak nacpaní mirabelkami, že jsme pokračovali dál bez brambor.
Pánové se už na začátku výpravy ve velkém dali do sbírání černého bezu s vidinou sladké šťávy, kterou z bezu vyrobí náš nezapomenutelný kuchař.
Rozhlíželi jsme se po pěkném okolí, utíkali před přeháňkou, která byla stále pár kroků za námi a jedli a jedli a jedli :)
Instruktoři nám do mapy zakreslili přibližně desítku míst, která jsme mohli a nemuseli navštívit, podmínkou bylo navštívit alespoň dvě. Vytvořili jsme si určitý plán a několik míst jsme navštívili. Konkrétně to byla pěkně hnusná kóta uprostřed hustníku, kam jsme s Míšou vyslaly naše silné muže, evangelický hřbitov v Blažkově (obklopený jabloněmi, hruškami a mirabelkami, juhůů), umělá zřícenina kostela u Dolní Rožínky a studánka Cyrilka.
Zřícenina kostela, Foto: Ondra
Když se přiblížil večer, našli jsme si místo na spaní v lese, postavili přístřešek a dali se do vaření. V té době nás Míša bohužel opustila, odjela na rodinnou oslavu. Nicméně Kubovi tak moc chyběla, že mi ještě druhý den říkal Míšo, takže ve skutečnosti byla duchem stále s námi :) !
Krátce po té, co jsme rozdělali oheň, nám začalo pršet. Když už jsme se rozloučili s teplým jídlem, déšť zmizel a přišly červánky. Úspěšně jsme uvařili polévku, kterou Abbe nazval "co batoh dal". Když jsme se najedli a zapovídali se u ohně, další salva kapek nás upozornila, že je na čase jít spát. Kapky nás na to nepřestávaly upozorňovat až do devíti do rána druhého dne.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy