Kůň na A2 (LINE)

Nejsem si tak docela jistá, že dokážu psát vůbec něco objektivního o včerejším koncertě, ale rozhodně chci něco psát. Dnes tu žádná data a časy rozhodně nebudou, třeba je časem připíšu. Ale nějak mi to připadá zcela nepodstatné. A co je podstatné?

Dle mého pocitu byl včera ten nejlepší koncert LINE EVER! Kapela zněla v klubu A2 úplně dokonale! Tahle myšlenka mě napadala nejméně pětkrát za minutu a v duchu jsem klukům stále tleskala, jak perfektně zapadli. Zároveň jsem byla hrdá na Brňáky, protože opravdu pořádně fandili, řádili, skákali, řvali, hvízdali a vraceli kapele tu pozitivní energii, kterou nás fanoušky zásobili tak asi na celou zimu.

LINE se za necelé tři týdny chystají do studia. Můžeme se těšit na první velké album! Musím přiznat, že o něm moc nevím, ačkoli trávím většinu pracovního týdne ve společnosti jejich bubeníka. Ten se ale vyžívá v situacích, jako je tato:
Honzík: "Už máme hotový playlist na zítřejší koncert!"
Já: "Jaký? Jaký? Co bude první? Echoes??"
Honzík: "Hmmmm..... Neřeknu!"
Neznám dokonce ani titul druhého alba, ale slibuji, že ve chvíli, kdy se ho dozvím, informace tu bude do pěti minut.

Na novém albu se objeví songy, které z koncertů známe již delší dobu (např. Ghosts, God's children), a také věci, na kterých kapela pracuje dlouho, ale pro nás jsou to v podstatě novinky (např. Walking the dog, Jeremiah). Kapela tvoří spontánně, základem jejich tvůrčího procesu je improvizace. Songy vznikaly postupně v průběhu posledního roku, právě proto ani prvně zmíněné skladby neznáme z jejich dema Faithless (prosinec 2012).

Včera na koncertě jsme měli možnost slyšet všechny zmíněné skladby, a samozřejmě několik kousků z Faithless: Echoes, Torment, Window, Excuses a Bird ( jsou dostupné na http://bandzone.cz/thebandline nebo https://soundcloud.com/linecz ), základní stavební kameny zvuku kapely, které si už fanoušci notují cestou na koncert, a vyřvávají je na celé kolo cestou z koncertu ;).

Kapela pracovala velmi zajímavě s atmosférou v klubu. Po svižných energických sonzích, zejména po Echoes, Window a Brighton rocku (tímto songem, jak si možná pamatujete z některého koncertu, kluci vzdávají hold punkové kapele The Ramones), následoval pekelný řev a jásot, fanoušci šíleli. Zato temnější a pomalejší skladby s dechberoucí gradací a tím něčím, co člověka bere za srdce, jako Walking the dog, Ghosts nebo God's children, vyvolaly (ve mně - nechci své pocity přisuzovat ostatním) pocit, že křik a jásání jsou vyloženě svatokrádež - pokazit tu atmosféru, kterou kapela tak nenuceně a přirozeně vytvořila, to zkrátka ne.

Velmi se povedl přídavek Jeremiah, který se zpěvákem Davidem zpíval celý klub. To je také jeden ze songů, na který se můžeme těšit na novém albu LINE. Bubeník Honza mi mezi řečí říkal, že tento song je inspirován Pearl Jam a jejich Jeremy z alba Ten.

Zdálo se, že fanoušci kapelu z pódia nikam nepustí. Když se snažili odejít, následoval takový řev, že museli přidávat, ačkoli už podle časového plánu měli dávno končit. Řekla bych, že po včerejšku se počet fanoušků kapely na bandzone nejméně zdvojnásobí. Zdá se, že pokud ostatní města nejsou na LINE tak docela připravená, Brno rozhodně je. Milujeme Vás! ;)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy