PxJ

U čtení knihy Záhir od Paula Coelha mě napadla myšlenka k jistým aspektům MBTI: jsou to P ( = perceiving = vnímání ) a J ( = judging = usuzování ). Sama jsem J a z toho pohledu budu také psát.

My J máme sklony vnímat po omezenou dobu a vzápětí začít jednat na základě nabitých informací bez dalšího vnímání. Příliš často podléháme pocitu, že jsme pány svého vlastního osudu a často v klíčový moment již nevnímáme a jsme vystaveni riziku, že nám uteče něco zásadního.

Naše P protějšky mají jiný problém. Vnímají dobře veškeré informace - pokud chci ověřit vlastní postřehy, vždy se zeptám nějakého P typu. Co mně uteče, jim obvykle ne. Horší je to pro ně s motivací. Vědí, že všechno je neustále v pohybu a mění se to a často je chytí jakási letargie a neochota dělat závěry, ujasňovat si věci a řešit je. Proč také, když zítra může být všechno jinak?

J typ se může dostat do zlé smyčky nevnímání, kdy si uvědomuje, že nový poznatek by mohl změnit jeho současný stav a celý pohled na věc. To by znamenalo ztrátu pohodlí, přehodnocování a hlavně to, co zatvrzelé J nejvíce nesnáší: změnu. Je tu vždy pokušení vybrat si místo "toho správného" "to známé". V protiváze je zde schopnost P typu, kterou nesmírně obdivuji, a to vnímat a rozšiřovat neustále svoje hranice a obzory bez toho: "Ale co kdyby!" P je flexibilnější a je pro něj mnohem snazší se pustit zaběhlého.

Přes to, jak J zní možná omezeně a P osvíceně, většina zklamaných lidí, kteří se nedokážou přimět následovat svoje cíle, bojovat o ně, a dělat tím radost sobě, vážit si sebe a získat si uznání svých blízkých (zejména rodičů), je právě typ P.

Pokud bych měla vyjádřit svůj názor, domnívám se, že J by neměli P soudit za jejich občasnou lenost a nespolehlivost, ale uvědomit si jejich přednosti. Brát je takové, jací jsou a nedělat věčně závěry, co by se mohlo pokazit, kdyby to někdo přestal kontrolovat. Učit se od nich a doplňovat se s nimi. A také je oceňovat! Připomínat jim, co by mohli zvládnout, kdyby se pro jednou do něčeho pustili, tvořili a nezůstávali pořád v módu "uvidíme, to přijde". Nedovolovat jim stále zůstávat v tom pohodlném: "Asi bych to dokázal, ale nezkusím to. Co kdybych selhal? Nechám to na svém budoucím já..."

Ze strany P typů jsem zažila mnohá odmítnutí. To nejvtipnější bylo z úst hráče (*S*P): "Tak to čtvrté písmeno prostě zahoď!" Když pominu to rozčilení, které ve mně vyvolává, když mi někdo říká, co mám dělat, je to nepromyšlená a unáhlená rada. Trvalo to celé roky a bylo třeba mnoho dobrých přátel proto, abych se přestala soudit za to, že jsem neflexibilní (změna kolektivu = noční můra!) a často mi něco
důležitého uteče a musím se ptát ostatních (což mě vedlo k pochybám o mém intelektu). Stabilita, spolehlivost, důslednost jsou ale vlastnosti, kterých se lidé rádi chytí. Díky tomu se člověk může stát dobrým motivátorem a podporovatelem ostatních, pevným bodem, ke kterému se rádi vrací.

P typy od Jček často odrazuje nepohoda, kterou z nich cítí - nervozita, obavy, neklid, neustálé analyzování situací. Když tohle P typ cítí, nechápe, proč to ten cvok "tak řeší". Buď bere nohy na ramena, nebo pokud přijme J typ jako přítele, čas od času přijde s tím, že by si ten druhý měl vážně dát panáka nebo se zblázní.

Když P typy násilně mění J typy (tedy snaží se o to), může to být velice ponižující. P typy také neví, že Jčku řeknu jednou větu a on/a ji bude vědět ještě za dva roky a bude nad ní nejméně dvakrát týdně přemýšlet. Pokud jednáte s Jčky, vezměte trochu zpátečku. Jste to právě vy, pro koho je mnohem snazší uvědomit si přednosti druhého typu a opustit starý způsob, jakým jste k nim přistupovali. Využijte této své schopnosti a buďte k nim laskavější.

Uchýlit se na stranu P i J v přehnané míře je nezdravé a nikdy to nevede ke spokojenosti. Na to nikdy nezapomínejte. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy