Letní všehochuť

V poslední době jsem měla několik krátkých nápadů, o které bych se ráda podělila, ale žádný sám o sobě nestál za článek. Rozhodla jsem se ale pro takový malý letní mišmaš. K němu přidávám fotku cideru, protože jsem s radostí zjistila, že jedna z mých super V.I.P. kamarádech ho má taky ráda a můžeme si ho dát spolu, ačkoli jinak nepije! A taky ho pije můj strýc, takže si můžem dát spolu u televize! Mwhehehe exkurze do mužského světa, aniž bych musela křivit ústa u piva...

Takže postřeh první se týká MBTI a vztahů. Jak určité typy reagují na situaci, kdy jsou tváří v tvář člověku, co má plačtivý hysterický záchvat? Tato situace je nejnáročnější pro racionální typy, Tčka. Pokud už nejsou zkušení, obvykle vůbec neví, co mají dělat. U STček jsem dosud zažila asi nejhorší nepochopení. Jako Ska nepátrají po tom, jaký příběh za tím je, a jako Tčka nedovedou vycítit, co se v člověku děje. Často to u nich zajde až tak daleko, že člověku vynadají, ať toho okamžitě nechá, protože to vůbec nechápou. NTčka pátrají po tom, co se stalo, a snaží si vytvořit představu o příběhu, co je za tím. Nicméně to obvykle nedokáží tak procítit a na člověka se naladit. I pro ně je to velká zátěž. Fka takové situace zvládají dobře, pokud nemají traumata a mindráky z minulých vztahů a nemyslí si, že se je člověk snaží manipulovat. SFka tolik nepátrají po příběhu, spíše člověku dávají najevo svou loajalitu a podporu, takže se jim obvykle povede jej uklidnit. Taky poznají, jestli potřebuje vyslechnout, utěšovat nebo zkrátka "co s ním". NFka se potom zabývají příběhem a zároveň se snaží se vcítit. Pokud se snaží zejména zachytit souvislosti, mohou vyvolat ještě větší záchvat, ale na rozdíl od NTček je mírní schopnost vcítit se. Poznáváte sebe nebo své blízké v těchto reakcích?

Dále mě napadlo několik věcí, které bych ráda řekla svému mladšímu já:
Jsou dny, kdy se neděje vůbec nic. A jsou dny, kdy je člověk každou hodinu někým docela jiným. A nemá smysl si namlouvat, že na to, kdy přijdou, máme jakýkoli vliv. K tomu přikládám video od Indicy :) PS: není právě pro veselý letní den. Nedávno jsem jej škodolibě poslala kamarádovi, který mi poslal song, kterým mě totálně zdeptal, s tím, že vracím službu :)

Je dobré znát vlastní cenu a cenu své společnosti. Pokud nemáte dojem, že si vaší přítomnosti ostatní považují, prostě odejděte. Život je moc krátký na to, abyste byli někde, kde vás nikdo nechce. A teď myslím opravdu vás. Nepřetvařujte se, nic si nenamlouvejte a nebuďte dobrovolně obětí. V tom není žádná čest, je to jen hloupost a ztráta času.
Plány jsou krásná věc. Jenže je to jako když lezete na útes, někdo vás odváže, vy padáte. V touze po jistotě se ale chytíte úvazu, který máte na sobě a myslíte si, že jste v bezpečí. Možná je vám lépe, ale nepodléhejte iluzi, že to máte pod kontrolou.
A na závěr: když se pleteme, ztratíme přátele (říká Paulo Coelho). Ohlédněte se. Je to pravda?

Komentáře

  1. Mwhehehehehe!

    "Když se pleteme, ztratíme přátele." A jsou to skutečně/í přetelé, nebo je nám dáno neúspěchy vytřídit tvrdé jádro od náplavy?

    Btw to sebeusazování do zažité role jsem slyšela už víckrát :-) Asi je bezpečnější to známé, než nové možnosti.

    OdpovědětVymazat
  2. Teda ta otázka mě zaměstnala na celé dva dny snad... Upřímně řečeno myslím, že to nakonec vyžaduje větší rozbor a definici toho, kdo je to přítel. Jde o situaci, kdy se pleteš v sobě a v naprosto zásadních hodnotách, díky kterým můžeš těm blízkým velice ublížit a už to nemusí jít napravit. V tu chvíli to přátelství už není přátelstvím. Ale asi je to na delší debatu a rozbor.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy