Pro ty, které trápí...

...být single.

Je to na nic, je to těžké. Obvykle nezadaného netrápí nejvíce ty zamilované páry kolem, +1 párty, na které zdvořilé odmítá pozvání, ani zamilované fotky kamarádů na fejsbůku. Nejspíš by jim to přál, nebýt té frustrující představy, že bude sám už na pořád. Jenže tak to přeci není!

Náš osobnostní vývoj má spoustu fází a v určité době by nás partner zkrátka rušil. Máme se věnovat sobě - je to potřeba. Když s někým chodíme, musíme se věnovat přibližně stejnou měrou jemu i sobě (záleží na tom, jak vážný a intenzivní vztah to je - pro ty, kteří se ale ve vztazích příliš ztrácí, rozhodně dodávám, že věnovat se partnerovi stále a nezlepšovat sebe je stejně špatné, jako věnovat se jen sobě a jeho ignorovat). Někdy by ale čas, který člověku zbývá na sebe samotného, zkrátka nestačil k tomu, aby si člověk něčeho všiml, něco se naučil, něco zlepšil, něco si uvědomil. Něco, na co prostě musí přijít sám.

Hodně z nás se snažilo někdy řešit své potíže vztahem. Srovnat se se sebou není vždycky snadné. Někdy se stane, že máme dojem, že nám chybí vztah, protože s partnerem bychom mohli změnit to či ono v našem životě, samotným nám to nejde. Často to je ale tak, že musíme začít tím, že to něco změníme. Je to jako se všemi těmi motivačními slogany: "Neříkejte si až. Až budu bohatý, až budu zadaný... Prostě to udělejte." Pokud jste nezadaní a nechcete být nezadaní, otevřte skříň a pozorně se zakoukejte. Nevisí tam takový kostlivec?

V životě je velice těžké narazit na člověka, který nám opravdu sedí. Když jsme nezadaní, myslíme si, že stačí, aby někdo projevil zájem. S tím dotyčným hned můžeme začít vztah a upravit jej k obrazu svému. ALE to je velký omyl a lež sobě samotnému. Jsou situace, které máte v životě pod kontrolou a v těch situacích zvládnete neshody zaonačit tak, aby nebyly fatální. Ale jsou situace, kdy se všechno vymkne z rukou a vy od partnera potřebujete skutečnou podporu. Bez nápovědy, co má dělat, aby to bylo správně. Potom si musíte opravdu sedět a rozumět, jinak se v tu chvíli rozpadnete jako poslepované zrcadlo. Lepší být sám a držet pevně pohromadě.

Ne nadarmo se říká, že vztah je tvrdá práce a vyžaduje, aby dva doopravdy chtěli být spolu. Pokud nechodíme s člověkem, který nám sedí, vztah je velmi únavný a vyčerpávající. Takový je i vztah s člověkem, který nám sedí, jenže tam vidíme výsledky svých citových investic a pro druhého to uděláme rádi. Když vám ale člověk, kterého nemáte opravdu rádi, bude s pláčem volat ve dvě ráno, že si potřebuje popovídat, nebo po vás bude chtít, abyste odložili svou oblíbenou aktivitu a v krizové situaci se věnovali jemu a vašemu vztahu, pocítíte v sobě, jak jste se vůči němu zatvrdili a s jakým odporem to pro něj děláte. Pokud v tom, když to pro něj uděláte, neuvidíte žádný smysl nebo přínos, dříve nebo později přijde zlomový bod, kdy to úplně odmítnete udělat. Následuje bolestivý rozchod, který vede k velké desiluzi ohledně vztahů - rozhodně nic příjemného.

Nežijeme v digitálním světě, kde jednička je zadaný a nula nezadaný. Nejlepší společenský status je "spokojený sám se sebou". A to nemá vůbec nic společného s tím, jestli jste ve vztahu nebo ne.

Tak co, nezadaní? Pořád tak smutně? Přáli jste si mít více blízkých přátel? Zapracovat na svém talentu na __________(doplňte si sami)? Více se osamostatnit nebo třeba říci rodičům "Ne" na něco, do čeho se už dlouho necháváte nutit? Změnit vysokou školu? Změnit práci? Podívat se na dobrý film? Jít na procházku nebo do kina? Svět patří zamilovaným, tak se zamilujte do sebe a svého života a bude váš.

Komentáře

  1. To je pravda, že si my nezadaní vztahy hrozně idealizujeme...
    A určitě je důležitý být si nejdřív jistý sám se sebou a s tím, co hledáme, a nesnažit se to zjistit prostřednictvím vztahu. Ale osobně mám poslední dobou spíš pocit, že se sama sebou zabývám až moc...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je super, že máš takovou sebereflexi. Nevím, jak to vidíš - mně to přijde, že život člověka nenechá se dlouho ubírat špatným směrem, a když se "mu zdá", že se do něčeho moc ponoříš, násilím to vyváží. Obvykle tehdy, kdy to vůbec nečekáš a ani nechceš. Kdyby se náhle stalo něco naprosto nečekaného a nezvaného, tak budeš vědět, odkud vítr vane :)

      Vymazat
    2. To je zajímavá a hezká myšlenka, s tím "vyvažováním". Většinou se mi to sice ani moc nezdá, ale v dlouhodobějším měřítku určitě jo. Mám tyhle "zásahy" hrozně ráda!

      (Promiň za zmatek v komentářích, chtěla jsem ho poslat znova jako odpověď, ale ten původní tam tak hloupě zůstal :D.)

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy