Masters of Rock 2015

Tento ročník Masters of Rock byl vyloženě gothic metalový. Mě osobně o tom, že zakoupit lístek je dobrý nápad, přesvědčily kapely Nightwish, Within Temptation a Delain. Jako bonus tam byla Xandria a Hammerfall.
Nightwish a Within temptation poslouchám už skoro 10 let a teprve letos jsem je viděla živě. Pořád čekám až mě někdo štípne, protože jsem opravdu stála několik desítek metrů od lidí, kteří o tom ani neví, ale prožili se mnou celou pubertu a dospívání. Nemůžu vypustit Epicu, která na Masters vystoupila loni. Taktéž oni se mnou prožili mnoho a mnoho měsíců úvah při cestování v MHD v době dospívání. Je to neuvěřitelné je po těch letech vidět a poznat.
Původně jsem chtěla napsat nějaký report pro širší okruh čtenářů, ale nakonec jsem to vyhodnotila jako hloupost, protože by to znamenalo vyškrtnout asi všechno, co je na mých reportech zajímavé. Tak tu bude další z psychologických rozborů :) 

První večer vystupovali Within Temptation. Vytrpěli jsme kvůli nim výstup skupiny U.D.O. Bylo to opravdu krušné, musela jsem dokonce odejít na chvíli, protože už mi to lezlo krkem. Když konečně začala pauza před WT, naše uši si hlasitě oddechly. 
Odpoledne před koncertem WT jsme zvažovali, jaké písničky zahrají. Musím říct, že mě samotnou šokovalo, jak náš wishlist v podstatě vyšel. Zaznělo Iron, In the Middle of the Night, Faster, Sinead, The Cross, Mother Earth, Ice Queen, The Heart of Everything, Our solemn hour, Fire and Ice, What have you done, Summertime Sadness. Z posledního alba, které jsem zdaleka tolik neznala, zaznělo Paradise, And we Run, Dangerous a Roses. Obrovskou radost mi udělala Ice Queen a Mother Earth. The Cross nám udělal radost - vyčetli nám snad z nevědomí to, co chceme slyšet, když tohle zahráli. 
Poslouchám hodně texty a přijde mi, že za ty roky vývoje a změn stylu si kapela stále stojí za svými původními názory a texty o Zemi. Obdivuji textařku a frontwoman Sharon, která působí neuvěřitelně civilně a přátelsky. Myslím si, že je u ní velmi důležitý archetyp Démétér. Možná proto se hned jejich druhé album jmenuje Mother Earth :D Měla jsem dojem, že mi Sharon zrcadlí určitá pozitiva, která mám taky. Například mi velice imponuje to, že i přes svou kariéru top metalové zpěvačky zvládá rodinu - tři děti a manžela. Jejím manželem je kytarista WT. Kamarád říkal, že podle něj vypadá jako kostlivec :D

Zde od Withinů And We Run :)
Všimla jsem si, že ženy s archetypy Démétér a Athény jsou velmi často šéfkami a centrálním mozkem/srdcem celé kapely, zatímco zpěvačka Xandrie, kterou jsme s přítelem tipli jako Afrodité, působila dojmem, že nějaké šéfování je jí docela jedno. Když přišla na pódium v téměř neexistujících kraťáskách s halenkou, která měla na ramenou lebky, a širokým úsměvem, tak jsme na sebe nevěřícně zírali nevěda jestli se máme smát nebo brečet. Ale nakonec byla opravdu skvělá. 
Musím dodat dle postřehu Pavla, že ačkoli u zpěvaček jde pozorovat i jiné archetypy krom Afrodíté, ta je opravdu patrná u všech. Ať už proto, kolik času evidentně vynaloží tomu, aby dobře vypadaly, nebo proto, kolik času vynakládají ve svém životě tomu, aby získaly pozornost tisíců lidí. 

Další důležitá kapela pro mě byli Delain. Je to kapela, která má velice působivé texty. Zahráli například Not Enough, hymnu maladaptivního schématu selhání, Stay forever, hymnu maladaptivního schématu opuštění, The Gathering, Sleepwalker's dream nebo We are the others, hymnu maladaptivního schématu společenského vyloučení :D Kdybych někdy dělala psychologický seminář, pozvu Delain jako speciální hosty. Zpěvačka Athéna měla všechno pod palcem. Všechny zpěvačky se před koncertem schovávaly, aby je někdo nezahlédl, ale Charlotte všechno managovala i během vystoupení :D

Od Delain je tu Stay Forever, které se mi velice líbí :D :

O Hammerfall, kteří mě nebavili tolik jako 2011 bych řekla asi jen to, že ty jejich veškeré texty s kladivy ve mně zanechaly dojem, že si ti kluci něco kompenzují. Vrcholem bylo, když kytarista hrál na kytaru ve tvaru kladiva...

Závěrečná show patřila Nightwish. Musím říct, že na místě jsem se občas i nudila a říkala jsem si, že mě víc bavili Withini. S odstupem si uvědomuji, že Withini měli mnohem lepší show, ale album si radši pustím od Nightwish. Withini výborně vystupují, působí velice příjemně a umí udrže publikum ve varu. Nightwish mají o dost větší odstup, ale jejich hudba je klidnější a dá se snáze poslouchat v pozadí. Poslední album Withinů je jako takový velký alert. Když si pustím And We Run, nemůžu dělat už nic jiného, tak intenzivní mi ta hudba přijde. Na koncertě jsem to skoro neznala a fandila jsem jako šílená, ale doma to nesnesu. Zkrátka to ruší můj klid. Má někdo podobnou zkušenost?

Nightwish mě mile překvapili - tedy hlavně Floor. Kapela už zase změnila zpěvačku, ale tentokrát se zdá, že se trefili dobře. Můj postřeh a srovnání s Tarjou je toto: když dramatický soprán (Tarja) zpívá party koluraturního (Floor), zní to, jako když maratonec běží stovku. A když koluraturní soprán (Floor) zpívá party dramatického (Tarja), zní to jako když malíř pokojů maluje obraz. Sleeping sun a Stargazers prostě nesedly podle mě. Výborné byly nové věci - Shudder Before The Beautiful, Élan, My walden, Weak fantasy a Greatest show on Earth. Opravdu výborná byla Last ride of the Day, kterou dali na závěr. Lepší snad není ani verze na albu. Ghost Love Score bylo relativně dobré. Líbilo se mi I want my tears back. Bohužel jsem podcenila přípravu a nenaposlouchala nové album, takže jsem nakonec byla velmi překvapená tím, že polovinu setlistu kapely, kterou poslouchám 10 let, jsem neznala. 

Pro zpestření tu od NightMyš přidávám Élan: 

Byla jsem na festivalu po třetí. Letos poprvé jsem nebyla hostem, ale plně angažovaným účastníkem. Strávila jsem tam celý fest, musela jsem řešit dennodenní starosti účastníka letního festivalu: naše Nková skupinka, co tohle běžně vůbec neřeší, se zcela ponořila do debat typu "Kde jsem byl naposled na záchodě, jak to tam vypadalo, kolik to stálo a kam půjdu příště", "Co budu a nebudu pít, abych vydržel neodcházet z koncertu" apod. Poseděli jsme si v restauracích jen proto, abychom mohli na hezké toalety. Docenili jsme tekoucí vodu. Konečně jsme se také prošli po Vizovicích a blízkém okolí, takže už známe i zdejší lesy a rekreační centrum Revika s wellness centrem, nad kterým jsem ronila slzy, protože jsem tam nemohla. Vyzkoušeli jsme si jaké to je být v davu, který vás tlačí a vy se nemůžete ani hnout. Poznali jsme, co je to bláznivý headliner - Powerwolf, kterým nevyšel ústřední song nového alba a ani napodruhé ho nedokázali dohrát proto, že jej bubeník zapomněl!!! Pobavili jsme se u Dog Eat Dog, opravdu wtf kapely s legračními texty. Zmokli jsme, uprostřed noci nás budila zima, ráno nás budilo vedro. Pekly se nám ve stanu kobylky. Sprchovali jsme se v ledové sprše. Pozorovali jsme totálně opilé týpky. Vypili jsme hektolitry kafe. Vytáhli jsme si desítky mandalových karet s roztodivným obsahem, který jsme si snažili vyložit a ještě více než já to hrotil nejlepší přítel mého přítele, který není INFJ jako já, ale INTJ. Zatímco jeden z členů naší skupinky, druhý INTP, si rýpnul, že u nás jede esoterika. 

Bylo to poučné, rozhodně velký zážitek. Jsem moc ráda, že jsem to všechno zažila. Doporučuji! :)

Komentáře

  1. Skvělej článek, Zuzi - poučnej i zábavnej! Hrozně se mi líbil archetypální rozbor zpěvaček, zrovna nad nima jsem ani nepřemýšlela (jen nad Simone - asi Afrodité, co?) - ta Deméter na Sharon opravdu sedne! A možná se podívám na mnou dosud opomíjené Delain, texty o maladaptivních schématech zní fakt zajímavě :).
    Jsem ráda, že jsi zvládla ty Skové problémy festivalu a že se Ti tam celkově líbilo!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc :) Tipuji Simone na Persefoné, určitě s Afroditou - to mají všechny ty zpěvačky v sobě - ale i s Hestií. V nějakém rozhovoru jsem četla, že ráda uklízí a u toho si zpívá :D Každopádně její výběr partnerů je Hádes za Hádem, aspoň podle mě. Její manžel vypadá hrozně podobně jako Marc Jansen, se kterým předtím chodila.
    Dělain mají samé šílené texty. Doporučuji :D
    Byly teda husté ty Skové věci, ale jsem ráda, že jsem se naučila něco nového! Děkuji, že jsi mi popsala, kde jsou spchy. Byly výborné!

    OdpovědětVymazat
  3. Ta Persefona ani Hestia mě nenapadly, ale určitě z nich něco má. Tu Afroditu tipuju hlavně z jejího blogu - pořád tam píše o líčení, módě atd. :D. O tom jejím manželovi moc nevím, ale Mark možná Hádes bude - navenek na mě sice působí spíš apolónsky, ale ten jeho zájem o hloubky je určitě hádovskej.
    To jsem ráda, že tam ty sprchy pořád byly :).

    OdpovědětVymazat
  4. Nerada bych, abych sklouzla k nějakému despotickému přesvědčování, kdyžtak mě prosím zastav, kdybych si sama přestala všímat.
    Věnovala jsem hodně pozornosti těm jeho textům a i víc lidí z okolí upozorňovalo na to, že tam zachází do úplně drsných extrémů. Například ve Fools of damnation growluje: "Kneel for me unworthy pig." Myslím, že tím chce ilustrovat přístup těch falešných duchovních vůdců, kteří jsou ve skutečnosti manipulátoři. Každopádně na Apolóna se mi to zdá zatraceně květnaté :P
    S tou Afrodítou ale taky určitě souhlasím. Někdy jsem s ní viděla rozhovor a projevovala se ne jen naivně, ale skoro až hloupě. Ptali se jí o čem je Dance of Fate. Ona se zamyslela a řekla: "Dance of fate is about dance.... of.... fate." Ale myslím, že je to spíš jazyková bariéra než hloupost.

    OdpovědětVymazat
  5. Asi jo, no, některý texty jsou fakt hádovský, zvlášť z Divine Conspiracy...a i ty pozitivní, třeba Design your universe nebo z novýho CD jsou hlubokomyslný, akorát jiným způsobem. Toho Apolona jsem myslela spíš navenek - třeba když si povídá s fanouškama, působí tak "lehce", nenuceně, přátelsky, nejkomunikativněji ze všech. Ale asi to je ten "vnější" archetyp Háda .

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy