Hiljainen maa

Hiljainen maa znamená tichá země. Je to titul jedné z písní finské kapely Indica a hezké označení pro zejména sever Finska.

Přemýšlím, kolik toho obvyklý smrtelník, který neprožívá severské země, ví o Laponsku. Osobně jsem o něm slyšela poprvé v pohádce O Gerdě a Kájovi, kde to je sídlo Zimní královny. Byly tam veliké hory, sobi a Zimní královna. Z nějakého důvodu mají seveřané i slované bohyni zimy a často zároveň smrti. V Norsku je to Hel, Lokiho dcera, která je vládkyní Helheimu, ledové říše mrtvých. Ve Finsku na severu sídlí čarodějnice Louhi, velká protivnice Väinämöinena, hlavního hrdiny Kalevaly. Ve Slovanských zemích vládne zimě a smrti Morena. I zmíněná pohádka následuje tento trend - se zimou a smrtí je spojena žena, a to ne zrovna příjemná.

Laponsko je veliké území zasahující do Norska, Švédska i Finska. Je tradičně obydleno kočovným národem Sámi. Tito lidé jsou spjati se soby. Cestují za soby a kolem sobů se točí celá jejich obživa. Ve městě Inari ve Finsku je velké muzeum Siida, které je zaměřeno zejména na přírodu a na kulturu tohoto národa. Z muzea Siida pochází fotografie vlevo. Hlavní výstava obsahuje dokumentaci celého přírodního cyklu Laponska a ručně vyráběné dekorace národa Sámi. Vyfotila jsem měsíc listopad - Finsky Marraskuu, měsíc smrti. Na obrázku je vidět jaké procento dne je světlo.

Já a několik mých přítelkyň jsme přitahovány k severu. Během své návštěvy Laponska jsem se zamyslela nad tím proč. Sever je místo, kde teplota venku snadno sešplhá na -20 a méně. Pokud je člověk nucen být venku, po nějaké době pozná, co to je skutečná zima. O to víc touží po teplém domově vyhřívaném ohněm, odkud může pozorovat zimu venku. Je to kraj, kde Hestia, bohyně domova a krbu není zapomenuta.
Laponsko je místo opravdu přirozeného a nerušeného klidu. Široko daleko není cizí myšlenky, která by člověka vyrušila. Téměř půl roku spí Laponská příroda pod sněhem a ten hluboký klid je všudypřítomný a šíří se, aniž by se ptal na dovolení. Je to klid smrti. Klid neviditelného, co dřímá pod povrchem. Je to místo, kde se člověk musí obrátit sám k sobě, protože i když sportuje celé krátké dny, večer je příliš dlouhý na to, aby byl stále aktivní ve vnějším světě. Moment, kdy "není co dělat" je nevyhnutelný a přináší poznání. Vítáte jej nebo se zlobíte, protože nitru nenasloucháte a nudíte se?
Je to země, která nám ukazuje jak moc se lidé liší. Zatímco se Evropané navlékají do všeho možného a venku klepou kosu, nikdo ze severu se neklepe. Je to jejich zem a oni v tom umí chodit. Navážu-li myšlenkově na Šumaře na střeše, ano, jsme lidé, a ano, cítíme zimu, je-li zima. A pokud nám někdo ublíží, zemřeme. Ale míra, ve které na nás tyto vnější okolnosti působí, se liší od člověka k člověku a národa k národu.

Zajímalo by mě, jaké typy lidí Laponsko přitahuje. Jistě přitahuje Artemidy svou nabídkou zimních sportů a bláznivě dlouhých túr zcela nenarušenou přírodou. Přitahuje Hestie, které se právem mohou cítit doceněné. Přitahuje Ty, jejichž podvědomí touží po klidu a oni o tom neví a nedopřávají si jej. Ale koho dál? A proč? :)

Komentáře

  1. Listopad je finsky "měsíc smrti"? Teda, nebojí se jít v popisu až do krajností...
    S Artemidami a Hestiemi jsi to rozhodně vystihla. Když přemýšlím o svých známých, které Laponsko přitahuje, jsou to přesně tyto archetypy. Všimla jsem si, že ty zimní večery v lidech probouzí i zajímavou (Hestiovskou) kreativitu - když jsem byla na návštěvě u kamarádky v sev. Norsku, sedávali obyvatelé studentského domku po večerech pospolu a pletli (včetně jednoho kluka!). A jaké mužské archetypy láká Sever? Znám jednoho Apolóna. Určitě cestovatel Hermes, i když ten spíš na kratší dobu a pak zase pryč :D. A Hádes...?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pardon, nechala jsem na sebe pořádně čekat s tou reakcí... Ano ano, vím přesně o čem mluvíš s tou kreativitou. Viděla jsem to na Orknejích: schází se na povídání příběhů a pletení. Povídání příběhů úplně extra imponuje Ni. Máš taky rad ráda povídání příběhů? Hermés cestuje všude myslím :) Potkala jsem tam 3 Artemidy, které tam s sebou měly svoje partnery, ale ty jsem moc nezkoumala. Je tam hodně takových lovců sobů apod. A bohužel jsem ještě neprozkoumala ty bohy Sámi! Ti by taky mohli dát nějakou odpověď :)

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Erasmus Experience and Confession

Vztahy a myšlenkové mapy