Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z květen, 2015

Archetypální zmatek

Obrázek
Tento článek bude o mně a napadl mě na vodě, proto tu máte mou fotku na vodě!

Když jsem se poprvé setkala s archetypy, měla jsem řádný zmatek. Za prvé jsem nevěděla, který archetyp vůbec jsem, ačkoli moje okolí to vědělo zcela přesně, a za druhé ani teď nevím, jak se zatraceně mám posunout k archetypům nadvědomí, když je ani neznám :D Každopádně bych ráda povykládala o svém archetypálním zmatku, který probíhá už více jak rok, a včera někde v peřejích na řece Jihlavě jsem se mu sama musela srdečně smát.

Když jsem se poprvé řádně zanalyzovala, poznala jsem se v mnoha ohledech v archetypu Persefoné, kamarádka ve mně nejvíce viděla Hestii a spolužáci a kolegové Athénu. Tak co si vybrat?

Moje první volba byla Persefoné. Bylo to skvělé - věděla jsem, kdo jsem!. Ovšem jen dokud jsem si neuvědomila, že najednou absolutně nevím, co chci, žiji v imaginárním světě, kde se nechci k ničemu vázat a v ničem se angažovat, protože stále čekám na něco lepšího, co přijde v budoucnu, ať už jde o školu, …

Books books books

Obrázek
Přečetla jsem dvě velice zajímavé knihy: Hranice od Johna Townsenda a Henryho Clouda a Co řeknete, až pozdravíte od Erica Berna. Na jednu stranu mě docela překvapilo, že úplně jiní autoři, kteří se nikdy nesetkali došli k velice podobnému, ne-li totožnému, závěru. Na druhou stranu na tom nic překvapivého není. Jaký závěr to je? Každý z nás má v hlavě hlasy, které často nevědomě posloucháme. Některé patří našim vnitřním dětem, jiné našim dospělým - našim autonomním částem - a nakonec jsou tu rodiče. Ti naši samozřejmě.

Mnoho lidí si v dospělosti všimne, že z nich náhle mluví jejich rodiče. Obvykle když nadávají svým mladším sourozencům nebo dětem. Vždycky bychom se měli zarazit a uvědomit si, jestli to, co říkáme, říkáme jen proto, že máme v hlavě tuto reakci na takovou situaci naprogramovanou, nebo jestli to skutečně někam vede. Tento příklad je ovšem velice neškodný.

Nejhorší rodičovské hlasy mají lidé s rodiči alkoholiky, násilníky a zvrácenými nesamostatnými lidmi, kteří je chtějí…

Tweet :)

Jediná skutečná pomoct druhým je naučit je, aby si pomohli sami,

Nekonečné články?

Obrázek
Na facebooku často vidím odkazy na nejrůznější duchovní a psychologické články. Obvykle je to psychologie.cz a firstclass.cz, zahraniční weby momentálně vynechám. Jejich články mi vesměs přijdou inspirativní a dívám se na ně už proto, že sama píšu na podobná témata, a přijde mi dobré srovnat styl psaní. Všimla jsem si, že mají velice dlouhé články rozdělené do jakýchsi podkapitol a bodů a zdá se, že je moderní říct lidem, kolik kroků budou muset udělat, aby něčeho dosáhli.

Popravdě si nejsem jistá, jestli je možné říct, kolik těch kroků skutečně budou muset udělat, když každý je někde jinde, ale dejme tomu. Každopádně co mě zaráží je délka článků. Obvykle jsem schopna si přečíst jen titulky popřípadě jednotlivé kroky, ale to, co k nim je napsané, už mě obvykle vůbec nezajímá. Ty články mají někdy i 3 strany.

Chtěla bych se zeptat čtenářů na názor: Máte radši krátké nebo dlouhé texty? Máte rádi chytlavé titulky a zvýrazněné kusy textu? Čte se vám to lépe? Pomáhá ve čtivosti rozdělení …

Přednášky na neškolní témata

Obrázek
Skoro si říkám, že by na tenhle příspěvek mohla přibýt nová kategorie Duchovno, ale musím říct, že mám trochu strach, s čím je obecně taková nálepka spojena. Uvidím do budoucna, dnes to zůstane pod Psychologií.
Nedávno jsem se zúčastnila dvouvíkendového semináře od firmy Modrá Alfa, jejich základního semináře. Oslovilo mě zejména to, že ačkoli jsem od léta 2013 už přečetla velké množství knih na většinu témat, o kterých byla řeč na seminářích, zjistila jsem docela zajímavé nové věci, o kterých jsem v podstatě netušila. Týkaly se zejména rodičovství. Uvědomila jsem si docela zásadní rozdíl mezi čtením knihy a mezi živými chodícími příklady různých životních postojů a různých životních zkušeností.
Mohlo by se zdát, že jediným důležitým člověkem je přednášející. Je velice důležitý, protože se stává jistou autoritou a částečně moderátorem. Je to ten, kdo určuje, co se teď bude dělat. Je to ten, kdo řekne: "Nekecejte!" A samozřejmě ten, kdo představuje své vlastní poznatky a z n…