sobota 25. července 2015

HP Quizzes!

Na mém blogu trochu chybí zábava. Pořád je to tu těžké a k zamyšlení. Tak jsem se inspirovala u někoho, pro koho svět není smrtelně vážným bojištěm - Káťou. A přidávám svoje výsledky HP testů :)
Plnovous přenechám Káti :D
 Stop at nothing? :D No když to říkáte....
 To bylo jasné...
Jednou Athéna, vždycky Athéna? :D Je to fajn výsledek pro mě :)

Přednáška Ernestíny Velechovské

Pokud máte dvě hodinky času, vřele doporučuji toto skvělé a poučné video. Nebudete litovat.

pondělí 20. července 2015

Delain

Delain jsou kapela, která má v lásce sociální úchylky a potíže. Není na tom vlastně nic podivného. Metal je do velké míry žánr rebelů a lidí, kteří mají problémy zapadnout. Nepřekvapilo mě vůbec, když jsem na Masters of Rock potkala účastníka psychologického semináře (Modré alfy), kterého přednášející v rámci sebereflexe označil za buřiče. Kde jinde by tak mohl být?
V posledním článku jsem něco o Delain naznačila, teď bych to ráda více rozvedla. Uvedla jsem od nich hymnu maladaptivního schématu společenského vyloučení s názvem We are the others. Posuďte sami, co na ni říkáte. V klipu si můžete všimnout členů kapely Within temptation - Sharon a jejího manžela Roberta :) Skladba je věnovaná slečně Sophie, která byla brutálně napadena pravděpodobně pro gothic styl oblékání a na následky zranění zemřela.


Další maladaptivní schéma, se kterým si pohráli, je opuštění. O tom je Stay forever. Je to schéma, které sama už dávno řeším a dobře vím, jak ovlivňuje zdravý rozum. Je třeba si položit otázku, jestli opravdu chceme, aby s námi někteří lidé zůstávali navždy a jakou cenu za to jsme ochotni zaplatit. We're the Voyagers, jak zpívají Nightwish v songu Shudder before the Beautiful. Nechceme opouštět, nechceme být opuštěni, nechceme jít dál. Ale co si vybereme, pokud je to jediná cesta vpřed? Rozvoj nebo starý nefunkční vzorec? Video jsem přidala v minulém příspěvku.

Get the Devil Out Of Me je o bláznivém vztahu, který navenek nedává smysl, ale za prvé o podobném tématu rozhodně nezpívají jen Delain a za druhé podobné příklady znám i z reality. Je to reálné. Podmanění? Role oběti? Znáte to odněkud? Jinak je to skvělá pecka na koncert :)


Not Enough mi připomíná maladaptivní schéma Selhání, kdy člověk ať dělá co dělá, nikdy to není dost dobré. Určitě to známe z mnoha oblastí života. Oceňuji zejména verš: "Try to understand it's harder to apologize when all commited crimes They're just in our minds." Když se na konfliktní situace ve svém životě podíváte s odstupem, někdy to je ne jen nepěkný, ale šokující pohled. Co vás ovládlo? Pokud si to dokážeme přiznat, přestáváme si věci z naší hlavy promítat na druhé. Má to smysl analyzovat.


Nakonec takový menší granát o slečně, která má poněkud problém krotit své touhy. Delain oživili četný motiv z hrdinských příběhů: Pokud tě nebudu mít já, nebude tě mít nikdo! Mýty, pohádky a dobrodružné příběhy nejsou možná naše faktická exaktní historie, zato jsou naší emoční historií. Pěkný poslech :)

úterý 14. července 2015

Masters of Rock 2015

Tento ročník Masters of Rock byl vyloženě gothic metalový. Mě osobně o tom, že zakoupit lístek je dobrý nápad, přesvědčily kapely Nightwish, Within Temptation a Delain. Jako bonus tam byla Xandria a Hammerfall.
Nightwish a Within temptation poslouchám už skoro 10 let a teprve letos jsem je viděla živě. Pořád čekám až mě někdo štípne, protože jsem opravdu stála několik desítek metrů od lidí, kteří o tom ani neví, ale prožili se mnou celou pubertu a dospívání. Nemůžu vypustit Epicu, která na Masters vystoupila loni. Taktéž oni se mnou prožili mnoho a mnoho měsíců úvah při cestování v MHD v době dospívání. Je to neuvěřitelné je po těch letech vidět a poznat.
Původně jsem chtěla napsat nějaký report pro širší okruh čtenářů, ale nakonec jsem to vyhodnotila jako hloupost, protože by to znamenalo vyškrtnout asi všechno, co je na mých reportech zajímavé. Tak tu bude další z psychologických rozborů :) 

První večer vystupovali Within Temptation. Vytrpěli jsme kvůli nim výstup skupiny U.D.O. Bylo to opravdu krušné, musela jsem dokonce odejít na chvíli, protože už mi to lezlo krkem. Když konečně začala pauza před WT, naše uši si hlasitě oddechly. 
Odpoledne před koncertem WT jsme zvažovali, jaké písničky zahrají. Musím říct, že mě samotnou šokovalo, jak náš wishlist v podstatě vyšel. Zaznělo Iron, In the Middle of the Night, Faster, Sinead, The Cross, Mother Earth, Ice Queen, The Heart of Everything, Our solemn hour, Fire and Ice, What have you done, Summertime Sadness. Z posledního alba, které jsem zdaleka tolik neznala, zaznělo Paradise, And we Run, Dangerous a Roses. Obrovskou radost mi udělala Ice Queen a Mother Earth. The Cross nám udělal radost - vyčetli nám snad z nevědomí to, co chceme slyšet, když tohle zahráli. 
Poslouchám hodně texty a přijde mi, že za ty roky vývoje a změn stylu si kapela stále stojí za svými původními názory a texty o Zemi. Obdivuji textařku a frontwoman Sharon, která působí neuvěřitelně civilně a přátelsky. Myslím si, že je u ní velmi důležitý archetyp Démétér. Možná proto se hned jejich druhé album jmenuje Mother Earth :D Měla jsem dojem, že mi Sharon zrcadlí určitá pozitiva, která mám taky. Například mi velice imponuje to, že i přes svou kariéru top metalové zpěvačky zvládá rodinu - tři děti a manžela. Jejím manželem je kytarista WT. Kamarád říkal, že podle něj vypadá jako kostlivec :D

Zde od Withinů And We Run :)
Všimla jsem si, že ženy s archetypy Démétér a Athény jsou velmi často šéfkami a centrálním mozkem/srdcem celé kapely, zatímco zpěvačka Xandrie, kterou jsme s přítelem tipli jako Afrodité, působila dojmem, že nějaké šéfování je jí docela jedno. Když přišla na pódium v téměř neexistujících kraťáskách s halenkou, která měla na ramenou lebky, a širokým úsměvem, tak jsme na sebe nevěřícně zírali nevěda jestli se máme smát nebo brečet. Ale nakonec byla opravdu skvělá. 
Musím dodat dle postřehu Pavla, že ačkoli u zpěvaček jde pozorovat i jiné archetypy krom Afrodíté, ta je opravdu patrná u všech. Ať už proto, kolik času evidentně vynaloží tomu, aby dobře vypadaly, nebo proto, kolik času vynakládají ve svém životě tomu, aby získaly pozornost tisíců lidí. 

Další důležitá kapela pro mě byli Delain. Je to kapela, která má velice působivé texty. Zahráli například Not Enough, hymnu maladaptivního schématu selhání, Stay forever, hymnu maladaptivního schématu opuštění, The Gathering, Sleepwalker's dream nebo We are the others, hymnu maladaptivního schématu společenského vyloučení :D Kdybych někdy dělala psychologický seminář, pozvu Delain jako speciální hosty. Zpěvačka Athéna měla všechno pod palcem. Všechny zpěvačky se před koncertem schovávaly, aby je někdo nezahlédl, ale Charlotte všechno managovala i během vystoupení :D

Od Delain je tu Stay Forever, které se mi velice líbí :D :

O Hammerfall, kteří mě nebavili tolik jako 2011 bych řekla asi jen to, že ty jejich veškeré texty s kladivy ve mně zanechaly dojem, že si ti kluci něco kompenzují. Vrcholem bylo, když kytarista hrál na kytaru ve tvaru kladiva...

Závěrečná show patřila Nightwish. Musím říct, že na místě jsem se občas i nudila a říkala jsem si, že mě víc bavili Withini. S odstupem si uvědomuji, že Withini měli mnohem lepší show, ale album si radši pustím od Nightwish. Withini výborně vystupují, působí velice příjemně a umí udrže publikum ve varu. Nightwish mají o dost větší odstup, ale jejich hudba je klidnější a dá se snáze poslouchat v pozadí. Poslední album Withinů je jako takový velký alert. Když si pustím And We Run, nemůžu dělat už nic jiného, tak intenzivní mi ta hudba přijde. Na koncertě jsem to skoro neznala a fandila jsem jako šílená, ale doma to nesnesu. Zkrátka to ruší můj klid. Má někdo podobnou zkušenost?

Nightwish mě mile překvapili - tedy hlavně Floor. Kapela už zase změnila zpěvačku, ale tentokrát se zdá, že se trefili dobře. Můj postřeh a srovnání s Tarjou je toto: když dramatický soprán (Tarja) zpívá party koluraturního (Floor), zní to, jako když maratonec běží stovku. A když koluraturní soprán (Floor) zpívá party dramatického (Tarja), zní to jako když malíř pokojů maluje obraz. Sleeping sun a Stargazers prostě nesedly podle mě. Výborné byly nové věci - Shudder Before The Beautiful, Élan, My walden, Weak fantasy a Greatest show on Earth. Opravdu výborná byla Last ride of the Day, kterou dali na závěr. Lepší snad není ani verze na albu. Ghost Love Score bylo relativně dobré. Líbilo se mi I want my tears back. Bohužel jsem podcenila přípravu a nenaposlouchala nové album, takže jsem nakonec byla velmi překvapená tím, že polovinu setlistu kapely, kterou poslouchám 10 let, jsem neznala. 

Pro zpestření tu od NightMyš přidávám Élan: 

Byla jsem na festivalu po třetí. Letos poprvé jsem nebyla hostem, ale plně angažovaným účastníkem. Strávila jsem tam celý fest, musela jsem řešit dennodenní starosti účastníka letního festivalu: naše Nková skupinka, co tohle běžně vůbec neřeší, se zcela ponořila do debat typu "Kde jsem byl naposled na záchodě, jak to tam vypadalo, kolik to stálo a kam půjdu příště", "Co budu a nebudu pít, abych vydržel neodcházet z koncertu" apod. Poseděli jsme si v restauracích jen proto, abychom mohli na hezké toalety. Docenili jsme tekoucí vodu. Konečně jsme se také prošli po Vizovicích a blízkém okolí, takže už známe i zdejší lesy a rekreační centrum Revika s wellness centrem, nad kterým jsem ronila slzy, protože jsem tam nemohla. Vyzkoušeli jsme si jaké to je být v davu, který vás tlačí a vy se nemůžete ani hnout. Poznali jsme, co je to bláznivý headliner - Powerwolf, kterým nevyšel ústřední song nového alba a ani napodruhé ho nedokázali dohrát proto, že jej bubeník zapomněl!!! Pobavili jsme se u Dog Eat Dog, opravdu wtf kapely s legračními texty. Zmokli jsme, uprostřed noci nás budila zima, ráno nás budilo vedro. Pekly se nám ve stanu kobylky. Sprchovali jsme se v ledové sprše. Pozorovali jsme totálně opilé týpky. Vypili jsme hektolitry kafe. Vytáhli jsme si desítky mandalových karet s roztodivným obsahem, který jsme si snažili vyložit a ještě více než já to hrotil nejlepší přítel mého přítele, který není INFJ jako já, ale INTJ. Zatímco jeden z členů naší skupinky, druhý INTP, si rýpnul, že u nás jede esoterika. 

Bylo to poučné, rozhodně velký zážitek. Jsem moc ráda, že jsem to všechno zažila. Doporučuji! :)