pátek 28. srpna 2015

Novinky z Finska

Všimla jsem si a zaujalo mě:
1. Finové mají rádi soví vzory.
2. Pijí stále mléko a už vím proč - v zimě zde nesvítí slunce, lidem chybí vitamin D a bez něj nejsou dost pevné kosti. Musí se to nahnat na mléce.
3. V řadě první je Finská kultura dost Apolónská - platí daně a nevyhýbají se jim; třídí odpad; velice jim záleží na životním prostředí; kladou velký důraz na vzdělání a jsou nejspíš světová špička; milují přesné časy začátků, konců, přesnost obecně je velice oceňovaná hodnota.
Co je ale značně odlišuje od jejich středoevropských protějšků je jejich melancholická stránka. Apolóni proti svým zásadám občas rebelují, ale toto je zcela odlišné. Finové mají svou temnou Hádovskou stránku. Ve škole perfektní Apolón si u táborového ohně zapálí cigaretu a popíjí vodku. Je to jakási integrovaná melancholická stránka, která obsahuje zážitky z dlouhé krušné zimy, a která v sobě skrývá všechno náročné, čím si Fin musí projít.
4. Finové nežijí v rodinném systému. Od 18ti let se stěhují od rodičů a pokud jsou studenti, stát jim dává peníze na to, aby mohli samostatně žít.
5. Ve Finsku je povinná vojenská služba, takže mnoho mužů nastupuje na univerzitu později proto, že museli na vojnu. Trvá nejméně šest měsíců. Mohou se zúčastnit i ženy.
6. Životní standard je zde vysoký a život je zde poměrně drahý, ale prý to stále není nic proti Norsku.
7. Studentské sauny spočívají v tom, že se do sauny pro 6 lidí nacpe 20 lidí.
8. Nejsou tu žádné kopce a ideální, velice levný způsob dopravy, je kolo.
9. Před víkendem z parkoviště na sídlišti zmizí skoro všechna auta - Finové vyráží do svých letních chat u jezer.
10. Skoro všechna voda v jezerech je pitná. Známý Fin mi říkal, že byl na chatičce se svými známými a pil kohoutkovou vodu, přičemž přibližně za dva dny zjistili, že čerpadlo vede přímo do jezera.

pátek 21. srpna 2015

Finsko

Přestěhovala jsem se do Finska! Od doby, co jsem přijela, je tu velice netypické počasí. Je stále slunečno a přibližně 25 stupňů. Pod okny slyším nadšeně křičet děti. Všude jsou lesy. A když říkám všude, tak myslím všude. Kolem letiště, uprostřed města, mezi domy, prostě všude. Nejbližší jezero je ode mě 5 minut. Další 15. Další 25. Stačí si vybrat velikost.

Už jsem za poslední týden zažila nejméně tři přednášky o culture shocku a o cultural differencies. Svoje osobní zkušenosti zatím moc nemám. Finové, se kterými se bavím, jsou většinou "international Finns". Mladí Finové, kteří nejsou ani tak uzavření ani tak starosvětští jako většina ostatních.

První věc, kterou jsem se o Finech dověděla od Pákistánců, byla tato: Jsou tak upřímní, až se to může zdát neslušné nebo sprosté. To je možné, ale Finové jsou introverti. Možná si o vás myslí, že tu nemáte jako přistěhovalec tak úplně co dělat, ale nejsou drzí a otravní. O něco horší zkušenost mám s Němci. Pokud se jim nelíbí, co říkáte, klidně vás urazí. Finové nejdou do konfliktu. Dávají najevo, co si myslí, ale neuráží vás, ani se vás nesnaží přesvědčit.

Specifikum jejich kultury je to, že nevyžadují mluvení. Pokud přijdou za vámi a vůbec nemluví, neznamená to, že jim něco je. Jsou v pohodě, jen zrovna nemají nic vyloženě na mysli. Tento charakter mi hodně připomíná mého přítele, ale i mě. Je to stránka, kterou si nedovolím projevit. Taky nemám ráda small talk, ale často mluvím kvůli lidem, aby se necítili zle, a pak jsem sama smutná z toho, že se nemluvilo o ničem. Obdivuji to, že tuto nechuť ke small talku přijali jako celý národ.

Jsou velice precizní a soudržní. Vždycky říkají: My chceme všichni recyklovat. Recyklujte taky, dodržujte naše pravidla. Tím přijali jako svoje moto výrok: "The world is changed by your example, not your oppinion". Druhé jejich národní specifikum je přesnost ohledně času. Když je něco v 9h, je to v 9h. Platí to pro dobu zavírací i otvírací, pro sraz, pro všechno. A jejich způsob, jak to naučit cizince, je ten, že se nečeká. Nepřišel jsi, ok, nečeká se. Každý to ví.

S jejich precizností je spojeno taky to, že mají jasně stanovené procedury. Když jsem přišla vyřídit na úřad své ubytování, zcela jasně mi sdělili všechna specifika a postupy. Díky tomu přesně vím, co je čí zodpovědnost, co mám zařídit já, co spolubydlící, co uklízecí firma, jak a kdy mi mají připojit internet. Vím přesně, co čekat a na co si případně stěžovat, když to nebude dodrženo. Neexistuje typické české: "Nevím jak to udělat, zeptejte se támhle paní..." Francouzi říkali, že jejich postupy jsou stejné jako v ČR :D Ale Finsko je v tomto jiné.

Co mi vadí? Všechny popisky jsou Finsky. I v obchodě. Člověk si může koupit náhodné jídlo za 0,5 eura a zjistit, co to je, ale s pracím práškem to tak snadné není. Ráda bych to prádlo ještě někdy použila...

Umím si představit, že kdybych tu žila dlouho, mí srdeční a otevření přátelé z ČR, kteří jsou velmi přátelští, by mi chyběli.

Uvidíme, co bude dál :)