pátek 25. září 2015

Přichází podzim...

A bit of Lapland
I have no copy rights for this picture
Když se večer chystala uložit ke spánku, kontrolovala obsahy olejových lampiček a vzpomínala na svého jediného syna, otevřely se dveře. Uměla přesně předpovídat, kdo to přijde. Ta první je vždycky rozrazila až se odrazily od stěny, vběhla dovnitř, pozdravila a bez ustání povídala. Nemělo smysl proti tomu bojovat, bylo to příliš mnoho energie a toto bylo místo odpočinku. Tato návštěva ovšem nebyla nijak častá, vlastně probíhala jednou ročně.
Zato když se sklidilo obilí a zem začínala být suchá, ne jednou se pomalu, jistě a neodvratně otevřely dveře. Navštěvovaly se několik měsíců, dokud příroda nebyla připravena na skutečný dlouhý odpočinek a spánek. A toto byla první z návštěv v tomto roce. 
Vstoupila ta druhá. Široké boky, útlý pas, vlasy v barvě obilí - nebo to snad bylo obilí? Velká žlutá selka vstoupila dovnitř.
“Jsi připravená, sestro? Je čas. Zem je už unavená. Porodila co mohla. Listí je unavené, kořeny už nemají odkud vytahovat vláhu, všechno už čeká. Úroda byla krásná a hojná. Je čas odpočinku.”
Morena, která se dosud krčila nad jednou z tajemných lampiček, se narovnala, a ukázala Živě jeden ze svých zubatých úsměvů.
“Je tedy čas smrti. Čas rozkladu. Změny. Dalšího z mnoha konců. A jsem to já, kdo jej má přinést a být za to znevažována, obviňována a nedoceněna.”
Živa se nervózně ošila. Morena obvykle nemluvila. Živa, velká matka, to však musela čekat. U svých dětí poznala, že co se skrývá pod povrchem, to roste. Možná to neroste do výšky ani do hloubky, ale vyrůstají z toho kořínky, později kořeny, a je stále těžší to skryté vytáhnout na světlo.
“Nedoceněno? Neváží si tě snad některá ze sester? Díky tobě je Vesna tak veselá a šťastná a může každé jaro tvořit. Díky tobě může příroda každé léto znovu porodit. Tvoje role je nenahraditelná. Bez Tebe by nebylo nás. A Chors? V zimě je přeci nejdelší noc. Ráda se kochá zimní krajinou, to proto. Kdo si tě neváží?”
Morena se na okamžik usmála. Živa byla tak vřelá, mateřská, pečující a chápavá. Na rozdíl od ní. Nemohla to nikdy pochopit. Ona nechápe, že já nemám žádnou z těchto kvalit. Nechápe, že nic z toho ke mně nepatří.
Živa, jakoby četla její myšlenky, se na ni upřeně zadívala.
“Každý z nás je tím, kým je. Trápíme se proto, že nejsme někým jiným. Proč si neuvědomit, kým ve skutečnosti jsme? Najít naši vlastní hodnotu? Nejsi bohyní jara, ani léta, ale jsi bohyní zimy. Vesna nemůže být bohyní zimy, ani léta. Já nemohu být bohyní jara ani zimy. Jen ty. Jen ty dokážeš udělat to, co je nezbytné.”
Pohledem utkvěla na olejových lampách, které vrhaly stíny na stěnu světnice. Některé svítly jasně, jiné poněkud matně, některé blikotaly. Živa pocítila závan smrti.
“Nedokázala bych je odvést. Je snadné odvést staré a nemocné, kteří si přejí zemřít. Ale co děti? Co matky a otce rodin? Co válečné hrdiny - mladé, plné života? A Vesna by je ani nehledala! Lampičky by používala jako ozdoby svých komnat, kdykoli by ji navštívil Perun. Nebo… někdo jiný. Jen ty to dokážeš.”
Měla pravdu. Prioritou Morenina života byl řád a klid, nikoli soucit, nikoli zábava, ani čáry, kouzla a inspirace. A ona touha po řádu ji vždycky znovu přiměla udělat to, co bylo nezbytné, a odvést duši na onen svět.
V tu chvíli si Morena uvědomila svou sílu a uvědomila si, že jen ona dokáže dát světu řád. Ten řád, který ctí nade vše, a kterému je sama vzorem. Je to její vnitřní princip, jen její. Napřímila se do plné výše a dveře pootevřel poryv větru. Na okénko zabubnovaly kapky deště a celý svět se ponořil do šumu, mlhy a přítmí. Klid.
Živa se usmála.
“Nevidíme se naposled. Ještě neuzrály maliny. A jen já dokážu ocenit i ten nejmenší plod, který země urodí. Děkuji ti sestro. Mohou se zrodit díky tobě.”
Živa se na Morenu zahleděla a pochopila. Ačkoli bohyně promluvila, už toho všeho povídání zase stačilo. Možná má také něco na práci… pohled jí bezděčně utkvěl na lampičkách a znovu pomyslela na umírající, na ty, které země porodila, živila, a oni odcházejí, beze slova, nenávratně.
Když se ale podívala znovu na bohyni, napadlo ji, že jsou lidé nesmírně šťastní. Na onen svět je odvádí ta nejspravedlivější a nejspolehlivější ze všech bohyní, která ctí řád nade vše a dopřeje jim přesně tolik času, který potřebují. I léto je krásné proto, že netrvá věčně.
Zhluboka se nadechla, pokynula Moreně a vykročila ven do nečasu.

Přišel podzim.

čtvrtek 17. září 2015

Girls girls girls

Tuto fotku jsem nevyfotila a nemám na ni žádná
autorská práva
Ženské přátelství je jedno z velkých témat, která jsem dosud nezpracovala úplně. Za dob základní školy a dětství mi přátelství se ženami připravilo mnoho nepříjemných překvapení a ta mě přiměla se zastavit a začít o tom vážně přemýšlet. Začala jsem asi tak v sedmi letech a ještě jsem neskončila.
Nejsem jediná, koho potkala taková překvapení. Chodila jsem ze školy se dvěma nejlepšími kamarádkami od školky. Když jedna z nich nebyla ve škole, šla jsem jen s druhou, tak ta svou nejlepší přítelkyni tak strašlivě pomlouvala, že jsem se nestačila divit. Pokud chyběla druhá, odehrávalo se to samé, ale pomluvy měla na svědomí první.
Patří to k věku, kdy všechny chyby vidíme jen na druhých a nikoli na sobě. Tyto epizody patřily k věku přibližně osmi, devíti let.
Dramatické vztahy mezi ženami a problematické ženské přátelství se akcentovalo kolem 13ti let, kdy pro nás dvojičkování a přátelství znamenalo všechno, bylo to navždy, a neexistovaly trojice. Vytvářely se přátelské trojúhelníky, a tyto boje byly smrtelně vážné a připomínaly pozdější boje o vztah s mužem.
Tyto doby jsou okolo dvacítky už pryč, protože tato energie se vybije ve vztazích s muži. Ale ženské přítelkyně jsou pořád nesmírně důležité. Jsou to naše sestry, které mají podobné zkušenosti a vzájemně se dokážeme pochopit někdy více, než s našimi mužskými protějšky. Muži jsou jiní, musí se zároveň učit o sobě a o ženách, ale výchozí je učení o sobě samých.  Ženy potřebují totéž, ale přirozeně jsou v pochopení žen dále, tak jako muži v pochopení mužů. Někdy každý z nás potřebuje okamžité pochopení bez vysvětlování. Muži to dokáží, ale ženské kamarádky jsou v tomto nenahraditelné. Taky nám v životě obvykle nestačí jen přátelství a náklonnost jen jednoho člověka. A je to milé mít někoho, s kým můžete nakupovat :D
A kde je ten problém? Je mi 23 let. Jdu na oběd a setkám se se svými spolužačkami ve věku mezi 21 a 23. Holky se mile usmívají, jsou krásné, upravené, ráda bych je pochválila, třeba s nimi šla nakupovat, umí být i milé. Ale ani se na nic nezeptám a je to tady. "Znáš tu a tu? Ne? To jsi o nic nepřišla, je děsná..." Když tohle slyším, uvědomuji si to, že já budu muset taky někdy odejít. A příště to budu já - ta, koho nestojí za to poznat. Až na mém místě u oběda bude sedět nějaká další, pravděpodobně ta, kterou ani nepotřebuji poznat...
Jsme na sebe tak zlé, protože jsme si vzájemně konkurentkami? Proto, že chceme v životě to samé? Proto, že každá z nás chce být nejlepší? Proč? Dělá nám to opravdu radost? Opravdu to chceme? Vidíme na sobě vzájemně chyby. Kdo ale ví, co je opravdu nejlepší a jak to udělat správně? Bez ohledu na to, jaké jsme a jak jsme oblíbené, kolik lidí známe, chceme snad, aby o nás někdo říkal tak hnusné věci? Proč děláme druhým to, co by nás samotné trápilo? Vy už to máte dořešené?

pondělí 7. září 2015

Slovanské bohyně se setkávají s Řeckými

Vynášení Morany
Před měsícem jsme s přáteli vyrazili tábořit. Holky byly v krásných barvách a já jsem byla celá v černém. Ve Finsku jsem doposud nosila spoustu barevného oblečení, ovšem za poslední týden mám jen jednu jedinou pračku - černou. To není náhoda. To bohyně Morena převzala vládu. Bohyně odpočinku, zimního spánku, klidu, pořádku, a také odchodu všeho nefunkčního a nepotřebného, která se ujímá vlády v době menstruace. Tuto teorii jsem se naučila na webináři o Slovanských bohyních od Centra Mandala a vřele tento webinář doporučuji :).

Jaký má toto vztah k bohyním Řecka? Upřímně myslím, že takový, jaký jej vidíme a sami chceme :) Roční cyklus v Řecku je jiný, roční období jsou odlišná, a jejich bohyně neodráží přírodní cykly, ale spíše více méně trvalé hodnoty a vlastnosti lidské povahy. Slovanské bohyně více odráží cyklické změny, kterým jsme v naší zeměpisné šířce a délce vystaveni.

Morena, bohyně zimy, má podle mě nejvíce společného s Hestií a Athénou. Je to praktická bohyně s nadhledem, která má ráda svůj klid a pořádek v domácnosti i ve vnějších věcech. Určitě není stratég jako Athéna a také nevytváří právě teplo domova, ale je systematická, v zaměstnání i v domácnosti má řád.

Vesna, bohyně jara, rozpustilá, nestálá, ráda okouzluje a flirtuje - to je úplná Afrodíté. Zároveň také představuje osvětlenou a radostnou stránku bohyně Persefony. Její silnou stránkou je zahajování nových projektů, svádění mužů, jasné vyjadřování emocí a samozřejmě také veselost.

Živa, bohyně léta, je nejvíce spojená s Démétér. Má sklony se rozdávat pro druhé, zejména pro rodinu a blízké, představuje sklizeň a úrodu. Myslím, že k této bohyni tam vede zcela jasná rudá nit. Je ovšem spojená také s Hérou, neboť Živa a její partner Vels jsou nejstabilnějším párem Slovanského pantheonu, on vládne lesům, smrti a lidem ukázal, jak chovat dobytek, ona vládne životu, sklizni, a lidem ukázala, jak pěstovat obilí.

Chors, bohyně měsíce a éterická noční čarodějka, která je věčně nešťastně a neopětovaně zamilovaná, odpovídá ze všeho nejvíce temnému aspektu Persefony. Není to bohyně podzimu, jak by říkala logika, ale je s podzimem spojená. Bohyní podzimů se měla stát její nikdy nenarozená dcera, kterou bohyně stále hledá v jiných ženách. Tento její aspekt je svázán s Démétér, která miluje svou dceru a pokud ji ztratí, je to pro ni nesmírně těžké.

Zcela ve stínu zůstala bohyně Artemis. Ve své formě Hekaté je zde jasné spojení s Moranou. Mladá Artemis lovkyně, bohyně lovu a měsíce, ovšem do této kultury zjevně nepatřila. Ve Slovanské mytologii jsou jí blízké až o hodně mladší ženy, "feministky" Vlasta a Šárka, které vedly válku proti mužům.

Které bohyně jsou nejbližší vám? :) V sobě máme všechny bohyně, nebojte se objevit je všechny.