pátek 30. prosince 2016

Ohlédnutí za rokem 2016

Právě dnes mám pracovat na dokončení projektu do předmětu DRIZ. Protože se ve mně v posledních třech letech probudila Vesna, projekt jsem s chutí začala, ale dokončit jej už je úplně jiný kumšt. Objevila jsem na facebooku odkaz na inspirativní článek o roce 2016 (  tpatc.blog.cz ) a rozhodla jsem se, že popustím uzdu také svému rozjímání o roce, který za o něco málo více než 24 hodin bude ten tam. A ještě než skončí, bude hotový jak tento článek, tak můj projekt :)

Rok 2016 začal jednou z nejdrsnějších profesních zkoušek, jakou jsem dosud prošla: diplomovou prací. Protože jsem se profilovala jako velice ambiciózní studentka, volba tématu mé práce nebyla o nic méně ambiciózní. Zároveň jsem zimní semestr, který jsem již mohla na práci pracovat strávila na Erasmu a pracovala jen na teorii. V ČR na mě čekala hromada práce.

Netrvalo dlouho a uvědomila jsem si, k čemu vedou ty moje ambice: téma, kterému jsem se věnovala, bylo částečně mimo můj obor, byl to kotel práce, asi tak 3x tolik než bylo ve skutečnosti potřeba k absolutoriu, a zjistila jsem hroznou věc: že mě to vůbec nebaví. Mikroelektronika mě zaujala v letním semestru prvního ročníku a držela jsem se jí po většinu studia. Bylo to tedy ne příliš povznášející zjištění. Moje pracovní krize se prohlubovala více a více, až jsem konečně na konci dubna práci dokončila a nedlouho potom ve firmě skončila. 

Ačkoli učení se na státnice byl jistě stres, můžu s čistým svědomím říct, že jsem si to užila o hodně více než práci na diplomce. Když jsem SZZ konečně složila, dokončila tím magisterské studium a splnila jsem tak cíl, na kterém jsem pracovala bezmála 13 let (gymnázium+VŠ), velice jsem si oddechla. A tehdy začalo plno změn.

Změny se odehrály zejména na podzim. Ponořila jsem se do osobnostního rozvoje ještě více než předtím. Navštívila jsem několik osobnostních i výtvarných kurzů Centra Mandala ( www.centrum-mandala.cz ). Výrazně jsem rozšířila svou sbírku výtvarných potřeb. Pořídila jsem si ukulele a začala jsem se zase pravidelně věnovat hudbě. Tento směr je pro mě skutečně radostí.

Našla jsem také novou práci. Konečně jsem přičichla zase k programování, a navíc v jazyce Python, který mě už delší dobu zajímal. Jsem tedy spokojená v zásadě ze stejného důvodu, jako u výtvarného a hudebního zaujetí: jdu směrem, kterým chci jít.

Poslední velkou změnou je vývoj v oblasti sportu. Na střední škole jsem v tělocviku trpěla. Na vysoké škole, kde byly sporty volitelné, jsem obvykle mívala dva sporty za semestr. S koncem studia ale tato možnost sportovních kurzů zdarma pomalu mizí a já jsem nucena jít dál. Začala jsem běhat (více méně pravidelně) a cvičit doma jógu podle youtube. Hlavní změnou je moje vlastní organizace těchto aktivit. Je to zajímavá zkušenost. Uběhlo bezmála šest let od doby, co jsem v tělocviku na střední naposledy slyšela: "Nemluvíme a soustředíme se na své tělo!" a zcela bez zaváhání to ignorovala. Nyní jsem snad i poznala, jaké to vlastně je vědomě cvičit a soustředit se na sebe. 

Je to už teď spousta vykládání, ze kterého je jasné, že nejsem tak docela součástí moderní pop kultury mladých, ale jdu ve smyslu staré školy ve šlépějích těch, kteří mají na jednom z prvních míst studium. Letos jsem se nezúčastnila žádných populárních koncertů, módních akcí ani festivalů. Zato jsem strávila rok hledáním povolání, které by mě mohlo skutečně bavit. Pořád je to ve hvězdách. Rok Opice končí a brzy začne rok Kohouta. 

Přeji Vám do nového roku vše nejlepší, hodně moudrosti, klidu, ať jste sami sebou a jste šťastní.

úterý 27. prosince 2016

Tři černé vrány

Letošní rok je rokem velkých změn a inspirace. Protože mám to štěstí a jsem obklopena inspirativními lidmi, přišel ke mně konečně nápad.
Jako malá jsem hrála na flétnu a zpívala. Použití těchto dvou nástrojů zaráz se jaksi vylučuje. Nabízí se naučit se hrát na něco jiného. Ale klavír je velký a drahý, kytara je složitá.... Potom se ale mezi kamarádkami rozšířil tento čtyřstrunný veselý zázrak: ukulele. Jedna z mých kamarádek vyloženě řekla, že si tento nástroj vybrala proto, že je jednodušší než kytara. Mám ráda jednoduché věci a v tuto chvíli můj mozek sepnul. O pár týdnů později jsem se stala hrdou majitelkou ukulele.
Začala jsem hrát někdy v červenci a dlouhou dobu jsem se hře moc nevěnovala. V poslední době jsem ale zatoužila zahrát si na nějakém tom Vánočním večírku a dala jsem se trochu do cvičení. Pořád hraji jako žák první třídy ZUŠ, ale už mám z toho nějaký ten zážitek :)
Protože mě jako Fe člověka velice motivuje vystupování a předávání lidem, rozhodla jsem se publikovat video. Ačkoli k dokonalosti má daleko, snad je aspoň trochu veselé. Já jsem se moc bavila při jeho vytváření a doufám, že mě motivuje publikovat další kousky :) Můj kanál už byl mrtvý trochu dlouho.
Pokud Vás zajímá čím konkuruji naší sousedce, která pravidelně cvičí na klavír kolem šesté ráno, zde to je :)