sobota 21. ledna 2017

Trocha lednové filosofie

Filosofování vyžaduje trochu odvahy, zejména odvahu se splést a uznat, že vlastně nemáte ani tušení. Inspiroval mě Věrčin článek o podzimní filosofii. Člověku se běžně do takových témat moc nechce, protože výsledek je nejasný a to může být poněkud nepříjemné, konfrontovat se s faktem, že nemám pořádek ve vlastních názorech. Jenže.... některé věci nevíme a můžeme tedy mít jen "relativní" pořádek, ne absolutní.

Kolem dvaceti let jsem si uvědomila, že často slýchám pojmy: odsuzování/souzení, póza/pozér, manipulace, hodnota, sebevědomí, a nevím, co ty pojmy znamenají. Ptala jsem se na to jako děcko mámy, ale často jsem slyšela odpověď: udělej si vlastní názor.
Tento postoj je zajímavý. Na jednu stranu vede k pocitu, který přesně vyjádřila paní, kterou jsem potkala na jednom setkání - "Jakoby všichni ostatní věděli něco, co já nevím." Na druhou stranu vede k tomu, že člověk hledá skutečně vlastní interpretaci, které potom nejlépe rozumí on sám.

Co je to hodnota? Bylo to pro mě jen slovo. Hodnoty máme vlastní, se kterými jsme si narodili, pak ty, které nám dala rodina, kultura, společnost, naše nejbližší okolí. K jejich nalezení mně osobně pomáhá otázka: Co je pro mě důležité? Odpovídám si: Studium - moje rodina (máma) mi předala hodnotu, že studium je důležité, protože člověku otevírá cestu k nezávislosti a svobodě ve všech ohledech: v ohledu materiálním, myšlenkovém, sociálním, duchovním a i ve všech těch, které jsem zapomněla vyjmenovat :) Odpovídám si: Partnerství - moje osobní hodnota založená na tom, že skrze druhé poznáváme sebe. Poznat sebe vede ke správným rozhodnutím pro nás osobně. A to potom vede k pocitu, že žijeme život smysluplně, protože my sami víme nejlépe co chceme, tak jsme přišli na svět.
Co je důležité pro Vás?

Co je to sebevědomí? To pro mě bylo něčím naprosto nepřípustným. Sebevědomý člověk je ten nafoukanec, který se chválí a věří si. Správné je nevěřit si... Každá rodina má jiné hodnoty. Věřit si však neznamená být nafoukaný. Znamená to věřit svým instinktům, všímat si svých emocí. Ne, neumíme je vždycky interpretovat. Někdy je interpretujeme špatně. Pokud o nich ale ani nevíme, pak nemáme žádný klíč k tomu, co chceme a co nechceme. Rozčiluje mě tato situace? Proč? Mám v této situaci radost? Super, víc jich do života! Už nejsem otazník, už mám směr. A taky vím, jak si udělat radost.

Co je to odsuzování? Po přečtení knihy Temná stránka hledačů světla jsem se dověděla tuto skutečnost: k odsuzování vede naše vidění světa. Každý z nás má ony hodnoty dané sebou, rodinou, kulturou... a ty definují, co je špatně a co je správně. Zabít - špatně, pomáhat bližním - dobře. Většina z nás se nad těmito dvěma případy nepozastaví. Jsou hluboko zasazeny v naší kultuře a vychází z křesťanství. Co ale ona šedá zóna: Pít alkohol - dobe/špatně? Rozvést se - dobře/špatně? Naše názory se různí. Každá rodina to vidí jinak, někdy i v rámci rodiny se tyto názory velice liší, ve společnosti potom markantně.
Jsou to naše hodnoty, které nás vedou životem, a které z nás dělají ty, kterými jsme. Studuji proto, že je to pro mě vysoká hodnota. Většina z nás ale udělá krok 2 - Kdo nevystudoval je špatný. Tento příklad není zdaleka tak palčivý, jako takové pomáhání lidem. Pomáhat je správné - kdo nepomáhá lidem je špatný člověk. Opravdu?
Jednat podle našich hodnot, rozlišit, co je pro nás špatné a správné v tomto životě, to je usuzování. Usuzování je zcela nezbytný proces pokud nechceme životem plachtit jako uvolněný balonek a jít jen tam, kam nás zanese vítr (nebo třeba sociální tlak). Pokud máme problém akceptovat lidi s jinými hodnotami a považujeme je za horší, než jsme sami, potom odsuzujeme.
Tohle si myslím já. Co si o tom myslíte Vy? :)

2 komentáře:

  1. Myslím, že na tom filosofování je nejlepší právě to, že ten pořádek v hlavě si nejde udělat nikdy. Protože proč by měl být pořádek lepší než váhání a nejistota, která člověka víc vede k tomu, aby nad těmi věcmi uvažoval z různých úhlů pohledu? A určitě je dobré jednou za čas se zamyslet, co pro nás některé často opakované výrazy vlastně znamenají. A zároveň si uvědomovat, že to jsou pořád jen slova.
    S tím usuzováním a souzením jsi to hezky vystihla. Určitě je důležité řídit se při tom našimi vlastními hodnotami. A zároveň si uvědomovat, že ty naše nejsou obecně platné.

    OdpovědětVymazat
  2. K tomuto tématu je zajímavé zamyslet se nad cykličností života, přírody, názorů a všeho. V rámci života si nějaký postoj utvoříme, abychom získali zkušenost, pro kterou jsme si přišli, a ten má svůj vlastní cyklus: prázdnota, blaženost.....krystalizace, končení... transformace. Ty pojmy, které píšu, pochází z velkého kruhu mandaly. Myslím, že špatné pocity vyvstávají z toho, když nedokážeme naše názory takto cyklicky vnímat. Například trváme na tom, že vše je nejednoznačné, a setrváváme v prázdnotě. Nebo na nich naprosto tvrdohlavě lpíme a nechceme je změnit a setrváváme v krystalizaci. Můžeme taky nerozumně každý vlastní postoj zahodit a neustále se vracet k umírání a transformaci, aniž bychom respektovali, že vše má svůj čas.
    Myslím si, že pořádek v hlavě si udělat jde, ale dočasně. S jasným vědomím toho, že za rok se některým vlastním postojům zasmějeme, ale teď jsou pro nás správné.

    OdpovědětVymazat