Bohyně v denodenním životě ženy

Bohyně jsou jedním ze způsobů sebepoznání. V rámci mého pochopení je moje pravda tato: bohyně nepředstavují naši duši, během života se střídají u vlády. Je to méně hluboká vrstva nás samotných, je však velice významná.

Nakousnu zde teorii o tom, že si v našich životech prožíváme všechny role ze všech mýtů, pohádek a příběhů. Proto se můžeme zabývat analýzou toho, jaký příběh zrovna žijeme. Mystikové, kteří se zabývají touto problematikou, obvykle zastávají názor, že je možné díky tomuto poznání naše příběhy měnit. I pokud se člověk netouží přeměnit z jednoho archetypu na druhý, pořád může projít vývojem a obrátit se k některé pozitivní stránce konkrétního archetypu.

Protože mnoho bylo napsáno o této tematice, doporučuji stránky, které mám na tomto blogu v odkazech. Doporučuji také knihu Zamilované bohyně a bohové od Agapi Stassinopoulos a Slovanské bohyně a bohy od Zuzany Řezáčové Lukáškové.

Tento článek jsem se rozhodla napsat po příjemné samomluvě, kdy jsem udělala inventuru svých bohyň. Já i mnozí lidé kolem mě nyní hledáme svou cestu jak realizovat to, co chceme. Co když toho ale chceme hromadu? Jak si vybrat jen jednu z možností? Vnitřní konflikt mezi bohyněmi jsem se rozhodla popsat.

Moje Bohyně Héra si přeje trávit maximum času s partnerem. Přeje si s partnerem mít k dispozici "neomezený čas" - čas, který máme jen na sebe. V té době nepracujeme a jsme připraveni věnovat se jeden druhému. Bohyně si žádá chvíli takového času každý den, i kdyby jen 30 minut.

Bohyně Athéna si přeje pracovat na kariéře. Vzdělávat se, rozvíjet se, realizovat svůj profesní potenciál a také své schopnosti prodat.

Bohyně Hestie mě vede k udržování domácnosti v pořádku. Cítím silnou vazbu mezi pořádkem uvnitř a pořádkem ve své domácnosti. Ukazuje mi sílu pravidelnosti. Od doby, co jsem si navykla prát každý víkend, přestal problém s hromadami roznošeného prádla, které už nebylo kam dát. Je to stejně s úklidem sebe a péčí o své tělo, domov duše, a vnitřní pohodu.

Persefoné je bohyně mnoha tváří, kterou jako mladá žena znám z mnoha úhlů, protože je často mojí průvodkyní. Moje oblíbená vlastnost této bohyně je schopnost spadnout, znovu se postavit a zase jít. Byla jsem vedena k tomu nikdy nespadnout. To však vede k přehnané opatrnosti, strachu a nevyhnutelnému selhání.

Artemis je předloha super ženy a u moderních žen se často spojuje se vzteklou feministkou. Ačkoli je pro mě tato bohyně občas děsivá, otevírá bránu ke sportu a fyzickému prožívání těla, které jistě nemáme jen pro parádu. Je to také milovnice přírody připomínající nám zákony, které někdy doufáme, že dokážeme ignorovat a překročit.

Mými oblíbenými aspekty bohyně Afrodíté jsou její postoj ke kamarádkám - má okruh upřímných a milých přítelkyň, se kterými se vzájemně podporují - a její schopnost hýčkat svoje tělo, krásně se oblékat. Náš vkus a styl je jedna z ženských předností a talentů v denodenním životě.

Démétér je bohyní, která se v mém životě občas mihne, ale neprojevila se dosud naplno. Pro mě představuje ženu, která pečuje o své děti s cílem je vyživit ve všech směrech a předat jim to nejlepší naprosto bezpodmínečně. Je to i žena, která pečuje o zahradu a kontaktuje se tak s matkou zemí. 
Popravdě jsem se tomuto ženskému aspektu vysmívala až do okamžiku, kdy jsem se v knize "Ženy, které běhaly s vlky" dočetla, že autorka někdy doporučuje ženě péči o zahradu jako terapii. Péče o zahradu totiž zcela konkrétně ukazuje ženě její vlastní cyklus a připomíná jí, že zahrada nekvete pořád, ale někdy také odpočívá, aby mohla zase kvést. Je to vlastně připomínka toho, že smrt a život jsou jen dvě strany jedné mince.

A co vaše vnitřní spory? Máte někdy problém za den budovat kariéru, zajít do přírody, věnovat se partnerovi, uklidit, pečovat o své tělo a styl a duchovně se obrodit? No pokud řeknete, že ne, tak to mi vskutku upadne brada :D

Krásný večer přeje

Zuzka

Komentáře

  1. Máš pravdu, taky si myslím, že je potřeba věnovat prostor všem bohyním, uvědomovat si, která zrovna drží žezlo a naslouchat jí. Dřív jsem měla tendenci moc se ztotožňovat s Hestií, ale hlavně cyklické chápání slovanských bohyních mi ukázalo, že si pozornost žádají všechny. Zároveň je podle mě důležité najít tu správnou míru vlivu, který na nás budou mít. Nedávno mě napadla myšlenka, že bychom bohyním měly naslouchat, ale nemusíme je vždy poslouchat :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přijde mi opravdu, že synchronicita funguje...
      Já jsem o tom sice neuvažovala ve smyslu bohyní, ale ve smyslu ega. Dělala jsem meditaci, kdy jsem pro mě těžkou situaci řešila s egem a s moudrým já a došlo mi, že znám oba názory, ale i tak je těžké si jeden vybrat a ten druhý neposlouchat...
      Myslím si, že co říkáš je skvělá myšlenka. Její realizace on the other hand pro mě zůstává výzvou.
      Děkuji za velice podnětný komentář :) (konec konců jako vždy :))

      Vymazat
  2. Skvělý inspirativní článek!!!♥
    Máš naprostou pravdu, je nemožné být zaráz vše naplno, ale ono to asi ani není cílem, takže proč to brát vážně?

    Co se týče Deméter, já ji nejvíc zažívám, když máme hosty, to se ze mě stává obsedantní krmič a pořád mám starost, že bude někomu zima, bude mít hlad, bude si něco přát a já to neuhodnu... A taky když je Honza nemocný a mám tendence o něj pečovat a předvídat jeho potřeby. Ale nedovedu si představit takhle fungovat na full time. :D Cítím se tehdy naprosto odstředěná, obrácena jen ven a mě by mohl přejet náklaďák a nevšimla bych si.

    Ohledně Afrodité, ač souhlasím s vyzdviženými vlastnostmi, mně na ní přijde nejcennější schopnost stále znova "obnovovat své panenství", znova hledět na partnera novýma očima a nanovo se zamilovávat stále dokola. ♥

    PS: doufám, že se komentář tentokrát pošle! Už jsem propadla zoufalství a přešla na IE!!! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Komentář prorazil bariéru! :D Ale víš co? Já Ti na něj včera odpověděla a nic neodešlo :D

      Souhlasím, není cílem být vše naplno. Mně se ale pravidelně stává, že se necítím dobře v nějakém směru - zkrátka na nějakou bohyni zapomenu, a pak ale nevím na jakou a co je špatně. A jsme zase u toho poslouchání vnitřních hlasů jako u Tebe v komentech :D Ale dá se to celkem dobře "opravit" tím, jak jsme to jednou dělaly - že jsme si udělaly ten test "v tu chvíli" a ne "globálně". Myslím, že to právě dělají i u Calábka a že tomu se také říká konstelace. A je to cool :)

      E. Berne v "Co řeknete až pozdravíte" píše to, že partner, který se úslužně stará o druhého v době nemoci, počítá s tím, že toho nemocného přežije. A ten, který panikaří, když je druhý nemocný, tak chce naopak umřít dříve - podle scénáře. :D U nás chci zjevně umřít první já.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Erasmus Experience and Confession

Ota Pavel: Smrt krásných srnců

Vztahy a myšlenkové mapy