sobota 21. ledna 2017

Trocha lednové filosofie

Filosofování vyžaduje trochu odvahy, zejména odvahu se splést a uznat, že vlastně nemáte ani tušení. Inspiroval mě Věrčin článek o podzimní filosofii. Člověku se běžně do takových témat moc nechce, protože výsledek je nejasný a to může být poněkud nepříjemné, konfrontovat se s faktem, že nemám pořádek ve vlastních názorech. Jenže.... některé věci nevíme a můžeme tedy mít jen "relativní" pořádek, ne absolutní.

Kolem dvaceti let jsem si uvědomila, že často slýchám pojmy: odsuzování/souzení, póza/pozér, manipulace, hodnota, sebevědomí, a nevím, co ty pojmy znamenají. Ptala jsem se na to jako děcko mámy, ale často jsem slyšela odpověď: udělej si vlastní názor.
Tento postoj je zajímavý. Na jednu stranu vede k pocitu, který přesně vyjádřila paní, kterou jsem potkala na jednom setkání - "Jakoby všichni ostatní věděli něco, co já nevím." Na druhou stranu vede k tomu, že člověk hledá skutečně vlastní interpretaci, které potom nejlépe rozumí on sám.

Co je to hodnota? Bylo to pro mě jen slovo. Hodnoty máme vlastní, se kterými jsme si narodili, pak ty, které nám dala rodina, kultura, společnost, naše nejbližší okolí. K jejich nalezení mně osobně pomáhá otázka: Co je pro mě důležité? Odpovídám si: Studium - moje rodina (máma) mi předala hodnotu, že studium je důležité, protože člověku otevírá cestu k nezávislosti a svobodě ve všech ohledech: v ohledu materiálním, myšlenkovém, sociálním, duchovním a i ve všech těch, které jsem zapomněla vyjmenovat :) Odpovídám si: Partnerství - moje osobní hodnota založená na tom, že skrze druhé poznáváme sebe. Poznat sebe vede ke správným rozhodnutím pro nás osobně. A to potom vede k pocitu, že žijeme život smysluplně, protože my sami víme nejlépe co chceme, tak jsme přišli na svět.
Co je důležité pro Vás?

Co je to sebevědomí? To pro mě bylo něčím naprosto nepřípustným. Sebevědomý člověk je ten nafoukanec, který se chválí a věří si. Správné je nevěřit si... Každá rodina má jiné hodnoty. Věřit si však neznamená být nafoukaný. Znamená to věřit svým instinktům, všímat si svých emocí. Ne, neumíme je vždycky interpretovat. Někdy je interpretujeme špatně. Pokud o nich ale ani nevíme, pak nemáme žádný klíč k tomu, co chceme a co nechceme. Rozčiluje mě tato situace? Proč? Mám v této situaci radost? Super, víc jich do života! Už nejsem otazník, už mám směr. A taky vím, jak si udělat radost.

Co je to odsuzování? Po přečtení knihy Temná stránka hledačů světla jsem se dověděla tuto skutečnost: k odsuzování vede naše vidění světa. Každý z nás má ony hodnoty dané sebou, rodinou, kulturou... a ty definují, co je špatně a co je správně. Zabít - špatně, pomáhat bližním - dobře. Většina z nás se nad těmito dvěma případy nepozastaví. Jsou hluboko zasazeny v naší kultuře a vychází z křesťanství. Co ale ona šedá zóna: Pít alkohol - dobe/špatně? Rozvést se - dobře/špatně? Naše názory se různí. Každá rodina to vidí jinak, někdy i v rámci rodiny se tyto názory velice liší, ve společnosti potom markantně.
Jsou to naše hodnoty, které nás vedou životem, a které z nás dělají ty, kterými jsme. Studuji proto, že je to pro mě vysoká hodnota. Většina z nás ale udělá krok 2 - Kdo nevystudoval je špatný. Tento příklad není zdaleka tak palčivý, jako takové pomáhání lidem. Pomáhat je správné - kdo nepomáhá lidem je špatný člověk. Opravdu?
Jednat podle našich hodnot, rozlišit, co je pro nás špatné a správné v tomto životě, to je usuzování. Usuzování je zcela nezbytný proces pokud nechceme životem plachtit jako uvolněný balonek a jít jen tam, kam nás zanese vítr (nebo třeba sociální tlak). Pokud máme problém akceptovat lidi s jinými hodnotami a považujeme je za horší, než jsme sami, potom odsuzujeme.
Tohle si myslím já. Co si o tom myslíte Vy? :)

sobota 14. ledna 2017

Přivítání roku 2017

Rok se s rokem sešel... :) A 2017 je tu. Zrovna dnes jsem několikrát napsala 2016. Zkrátka, ještě je to nové.
Pro mě osobně se 2017 veze ještě na vlně Opice a velkých změn a akcí.

1) Zapojila jsem se do 31 Days of Yoga Revolution s Adriane ( https://www.youtube.com/user/yogawithadriene ). Adriane už jsme s kamarádkou poznaly, když jsme na podzim cvičily Bedtime Yogu. Jak jsem nedávno zjistila, má také Morning Yogu, Yogu k otevírání čaker, k hubnutí, ke zlepšení spánku... A mimo jiné zahájila rok 2017 s touto Yoga Revolution. Je to asi 30 min cvičení denně. Pokud máte rádi pořádnou mučírnu, potom Yoga Revolution není pro Vás. Je to dost klidné cvičení skvělé na protažení.
Bohužel krátkodobě zázraky také nečiní. Jóga má mimo jiné vést k tomu, že se člověku lépe spí. Nemohu to však potvrdit, zejména ze začátku.

2) Přidala jsem se k akci Rok s Mandalou od Centra Mandala http://www.centrum-mandala.cz/kurzy/rok-s-mandalou . Tato akce spočívá v pravidelném kreslení, meditaci a také v rozšiřování teoretického základu okolo mandal.
Krom tohoto sebepoznávacího kurzu jsem již nyní přihlášená do tří dalších. Nemohu říct, že nejsem nervózní - člověk se obvykle dozví i věci, které nechtěl slyšet. Zároveň se však velice těším, protože vím, že nestagnuji, ale kráčím. A to je velice osvobozující pocit.

3) Rozhodla jsem se udělat si pořádek v osobních věcech - a tentokrát myslím skutečně předměty. Krátce před koncem roku jsem se dověděla o hnutí 90. Podle tohoto hnutí by člověk měl mít pouze 90 věcí, protože to stačí. Osobně jsem nezačala z tak radikálního konce. Objevila jsem blog s článkem, kde blogerka popisuje jak se zhostila challenge mít pouze 100 osobních věcí (http://bemorewithless.com/my-100-thing-challenge/) . Přišel mi dost příčetný: už tím, že odděluje osobní věci a věci do domácnosti.
Udělala jsem svůj osobní výpočet a jen osobních věcí mám přes 200. Udělala jsem také výpočet věcí, které mám opravdu ráda. Těch je pouze 64. Dále mám ještě několik mimořádně praktických věcí, ke kterým nemám vyloženě citový vztah, ale vím, že jsou pro mě velice užitečné. Myslím, že do sta se akorát vcházím.
Považuji ovšem za poněkud barbarské vzít 100 věcí, které mám "navíc" a vyhodit je. Spíše hodlám průběžně snižovat množství věcí a některé věci již nebudu nahrazovat novými. Sama jsem zvědavá, k čemu to povede. Ovšem protože je pro mě zcela reálné to, že se budu ještě opakovaně stěhovat než se někde zabydlím, je výhodné mít věcí spíše méně.

4) Náhodně jsem znovuobjevila kapelu, které jsem kdysi propadla. Je to kapela poněkud kontroverzní, dříve Německá, nyní spíše Americká... Tokio Hotel. Zjistila jsem, že několik mých kamarádech, u kterých se projevuje archetyp Rebel mají tuto kapelu rovněž v lásce. Poslouchala jsem je jako mladší s obrovským nadšením a i dnes obdivuji jejich suverenitu a odvahu jít prostě "do toho".
Frontmana Billa Kaulitze považuji za ENFP Herma. Je to androgynní člověk, v některých etapách své kariéry vypadal více jako žena. Jako NF je rád zcela originální, má rád pozornost, jako Rebel rád šokuje a je to člověk, kterého opravdu nelze zastavit v cestě za jeho snem. Zároveň je to ta romantická duše kapely, která plodí někdy až moc romantické texty.
Jeho bratr Tom je naopak velice "nohama na zemi". Tipuji jej na ENTJ. Bohužel Gustav a Georg i u mě na blogu přijdou zkrátka. Já o nich prostě nic nevím. Jsou to jistě introverti.
Kapela mi připomíná mé vlastní sny a čeho všeho je člověk schopen když opravdu chce.

Jak pro Vás začal 2017? :)